"Kdykoli dotírat však začne strach,
upínám k tobě, Bože, svoji důvěru.
Spoléhám na tebe, tobě své žalmy zpívám,
můj osud nemá v rukou smrtelník." (Žalm 56,4+5)
Jenomže když dozpívá, musí se znovu vrátit do reality. Opět vnímá nebezpečí, které mu hrozí na každém kroku a cítí se jako lovná zvěř:
"Každé mé slovo sem tam převracejí,
hledají, jak mě chytit do pasti." (Žalm 56,6)
David cítí, jak těžké je žít mezi lidmi, hledajícími záminku k jeho zničení. Jeho situace mi připomíná to, co později prožívá Ježíš Kristus. Toho neustále provázejí lidé, kteří hledají záminku k jeho odsouzení.
David pokračuje v popisu jednání těchto lidí:
"Radí se, číhají, špehují každý můj pohyb,
rádi by mne zlikvidovali." (Žalm 56,7)
Při čtení těchto slov se mi vybavují tváře mých duchovních sourozenců, kteří se v době komunistického útlaku nebáli přiznat ke své víře, přestože tím riskovali ztrátu výhodného zaměstnání. Jejich nadřízení je nechtěli odvolat z náboženských důvodů, protože to by nebylo dobrou vizitkou režimu, a tak čekali na první profesní chybu. To, co druhým procházelo, stačilo k tomu, aby věřící člověk přišel o své místo...
Vzpomínal jsem Ježíše Krista. Jednou v sobotu přichází do synagogy, ve které je i muž, který má ochrnutou ruku. Nemůže sehnat žádnou práci, protože kdo by zaměstnal mrzáka. V synagoze jsou také farizeové a zákoníci. Ti čekají, jak se Ježíš zachová. Uzdraví toho muže? Nebo ho nechá napospas jeho nemoci?
Ježíš toho muže nakonec uzdravil a v evangeliu můžeme číst velice smutnou zprávu: "Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí." (Matouš 12,14) Ježíš prožívá něco podobného, jako David. Také si připadá jako v pasti. Přesto jedná tak, jak mu velí jeho láska k člověku, pro kterého je poslední šancí na normální život.
David je v cizím prostředí, obklopen lidmi uctívajícími jiná božstva. Pohybuje se v kultuře, která je úplně jiná, než ta, ve které vyrostl. Není tu sice Saul, ale je zde spousta jiných nepřátel, takže se nikde necítí v bezpečí.
David se dívá okolo sebe a pak najednou vysloví otázku:
"Ti mají soudu uniknout, mají snad ujít trestu?
Sraz je svým hněvem, Hospodine." (Žalm 56,8)
Nevím, zda jste už někdy byli v situaci, kdy jste měli chuť se někomu pomstít. Možná jste už, podobně jako já, ve své mysli plánovali, jak to provést. A pak jste si najednou uvědomili, že pomsta není vůbec sladká, protože nic neřeší.
David má tisíce důvodů k pomstě. Má chuť vzít spravedlnost do svých rukou, ale nakonec to neudělá. Řekne Hospodinu o všem, co ho trápí a pak své nepřátele svěří Božímu soudu. Myslím, že je to dobrý příklad i pro mne.
