Ještě horším nepřítelem je vše, co nás svádí k hříchu. Protože jen hřích a náš postoj k němu nás může připravit o věčný život.
Ve chvíli, kdy si uvědomuji, že jsem v pokušení, kterému asi neodolám, je na místě prosba, kterou David zformuloval do slov:
"Sešli mi pomoc, pomoc z výsosti,
smiluj se, Bože, stůj při mně.
Nenech mne jen tak na prach rozdupat,
ukaž svou milost a svou věrnost." (Žalm 57,4)
Dokud jsem při čtení tohoto žalmu vnímal jeho obsah doslovně a představoval jsem si nepřátelské vojsko, které mne chce zničit, tak to pro mne bylo čtení něčeho, co se mne zase až tak moc netýká. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci, kdy bych byl v obklíčení lidí, kteří mají připraveny zbraně a chtějí mne zabít.
Jakmile jsem si místo takových nepřátel představil pokušení, satanovy léčky a samotný hřích a jeho původce, ďábla, získal Davidův žalm najednou velice osobní rozměr. Protože s takovým nebezpečím se setkávám každý den.
Najednou jsem měl pocit, že rozumím i pokračování Davidovy písně:
"Mám hlavu stále jako ve lví tlamě,
s dravými šelmami uléhám ke spánku,
cení na mne zuby jako zbraně,
meč jejich jazyka mám nad hlavou." (Žalm 57,5)
Během přemýšlení nad těmito slovy se mi vybavila má první návštěva v cirkusu. Byl tam člověk, kterého jsem tehdy považoval za hrdinu. Běhalo kolem něho několik lvů, které dokázal ovládat pomocí biče. Poslouchali ho tak dokonale, že jednomu z nich dokonce opakovaně strčil svou hlavu do jeho tlamy, která byla plná zubů, ze kterých šla hrůza i na tu dálku, která mne od nich dělila. Dnes už v tom žádné hrdinství nevidím. Spíš to považuji za hazard s vlastním životem.
David ale nepíše o drezůře šelem. Nemá na mysli ochočeného lva, který ví, že se nesmí zakousnout, protože to by pak nedostal lahůdku, kterou ho jeho pán odmění vždy, když z jeho tlamy vytáhne svou hlavu neporušenou. David píše o divokém lvu. Nakonec, on sám lva zabil, když pásl ovce svého otce. Musel je chránit před lvy, medvědy a smečkami vlků.
David dobře ví, jaké je to usínat v divočině s vědomím, že každou chvíli může přijít útok šelmy, která se skrývá někde blízko v křoví. Často před spaním prosil Boha, aby mu seslal anděla, který by strážil jeho spánek.
Hřích je šelma, která číhá na svou příležitost. Vlastně i z ďábla, který byl původně nejkrásnějším božím stvořením, se postupem stala bestie, zabiják, co vraždí jen pro vlastní potěšení. David ale ví, že je tu někdo, kdo je mocnější než ďábel i všechna jeho pokušení.
Protože jde o Davidův žalm, tak si z něho můžeme vzít poučení, že Bůh je mocnější než ďábel a má moc nás vysvobodit, když skončíme v ďáblově pasti. Je dobré vědět, že ho mohu volat, když má hlava uvízne ve lví tlamě.
