Je stát povinen nám dát práci, jakou chceme?

Studentka práv před časem obvinila v televizním pořadu Jiřího Pospíšila, že se jí kvůli němu nesplní její sen. Chce být soudkyní. Reagovala tak na jeho oznámení, že začne proces snižování stavu soudců.

V příštích desíti letech nebudou přijímáni noví soudci a těm starším bude umožněno, aby odešli do důchodu v okamžiku, kdy na něj budou mít díky svému věku nárok.

Je povinností státu zajistit nám vzdělání v oboru, který si zvolíme a pak i místo? Podle oné studentky, která v televizní debatě slovně napadla ministra Pospíšila, ano. Ona chce být soudkyně a stát jí to musí umožnit. Že je u nás už dnes soudců podstatně více než všude v okolních státech? Co na tom, ona chce být soudkyní...

Naše doba je charakteristická tím, že pomalu zaniká učňovské školství a naopak vysoké školy přijímají do prvních ročníků tolik nových studentů, jako nikdy dřív.
Současně roste počet maturantů a vysokoškoláků, kteří končí na pracovním úřadě. Pracovní trh je už přesycen různými bakaláři a magistry. Naopak, průmysl již delší dobu pociťuje citelný nedostatek kvalifikovaných dělníků.

Tento problém netlačí pouze nás, ale i celou Evropskou unii. Kult vzdělání, který byl nastolen, přináší své nepříjemné důsledky - ubývá lidí, kteří jsou ochotní dělat rukama a třeba se u toho i ušpinit.
Podobný trend je možné vysledovat u zaniklých civilizací. I u nich v poslední fázi jejich existence přibývalo lidí, kteří chtěli vládnout. "Špinavou práci rukama" nechávali otrokům z porobených národů. Poslední generace už ani nevěděla, jak práce vypadá.

Mám pocit, že celá Evropská unie se ubírá podobným směrem, jako kdysi Římané, Řekové, Babyloňané ... Necháme se jako ovce dovést poslušně až k zániku evropské civilizace nebo se z jejich osudu poučíme, dokud je ještě čas?