Petr a Jan se poprvé dostávají do basy (Začalo to zklamáním 7)

V Šalamounově podloubí se to odpoledne schází obrovský dav. Zpráva o tom, že Petr s Janem uzdravili mrzáka, který nikdy předtím nechodil, se šíří Jeruzalémem rychlostí blesku.

Brzy přicházejí i kněží a saduceové s velitelem chrámové stráže. Vidí Petra s Janem a vedle nich uzdraveného muže, který ještě stále poskakuje a chválí Boha. Okolo něj se tísní dav lidí, kteří se ptají, jak je to možné. Z davu se ozývá: "Tak ono to s tím vzkříšením Ježíše z Nazareta asi bude pravda. Kdo jiný by mohl udělat takový zázrak?"

To, co kněží a saduceové slyší pak, jim vůbec nedělá radost. Petr právě v té chvíli káže: "Proč se divíte? Tohoto muže jsme neuzdravili my. Uzdravil ho Bůh. Ježíš, kterého jste se zřekli a kterého jste vydali Římanům, aby ho ukřižovali, ten Ježíš vstal z mrtvých a dal nám sílu uzdravit tohoto muže. Léta jste ho znali jako bezmocného mrzáka. To, že je teď zdráv, je výsledkem jeho víry v Ježíše Krista."

Lidé v davu se najednou začínají bát. Nebude se jim ten vzkříšený Ježíš mstít? Když může dát zdraví muži, který byl od svého narození chromý, může jim zase jejich zdraví vzít a nebo je může dokonce zabít!

Petr ale pokračuje: "Vím, že jste se Ježíše zřekli z nevědomosti. Přiznejte svou vinu a proste Boha, aby vám odpustil. Pak se spolu s námi budete moci těšit na chvíli, kdy k nám Ježíš znovu přijde. Teď je v nebi a zůstane tam až do chvíle, kdy se Bůh rozhodne obnovit své království i na naší zemi. Nebojte se Ježíše. On vám chce dát stejnou moc, jakou máme my. Jen se musíte rozhodnou vzdát své špatnosti."

V té chvíli se konečně saduceům daří přemluvit velitele chrámové stráže, aby Petra s Janem zajal a zavřel do vězení. Jsou při tom vzteky bez sebe. Slova o vzkříšení jsou totiž v přímém rozporu s jejich učením. (Učení saduceů popírá, že by Bůh mohl člověku po smrti vrátit život.) Proto chtějí s těmito bludaři co nejrychleji skoncovat, stejně, jako ukončili činnost jejich učitele.

Petr a Jan se najednou ocitají v chrámové base. Zavírají je do cely a oni mohou přemýšlet, co bude dál. Stmívá se a s tím, jak houstne tma, přichází i chmurné myšlenky. "Skončíme jako Ježíš? Také nás ukřižují? Ježíš nám přece nikdy nesliboval, že se nám nic nestane!"

Sedí v cele a přemýšlejí, co bude dál. Najednou si vzpomenou na slova, která jim říkal jejich učitel: "...nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, věčný život vám vzít nemohou. Spíše mějte strach z toho, který vás může navěky zahubit. Jakoupak cenu má vrabec?  A přece ani jeden nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Tak nemějte strach – jste daleko cennější než celé hejno vrabců. Otci záleží na každém vašem vlásku. Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já budu hlásit před svým Otcem v nebi." ⁽¹⁾

Jenže, spolu s těmito zaslíbeními se jim do jejich myšlenek vkrádají také další mistrova slova, která už tak optimisticky nevyznívají: "Mějte se na pozoru před lidmi, protože vás budou vydávat soudům a budou vás bičovat v synagógách, vláčet vás před vládce a panovníky kvůli mně...
Nemyslete si, že můj příchod přinese světu bezprostřední pokoj. Můj příchod způsobí i boj a násilí...
Kdo by chtěl jít za mnou a nevzal by na sebe tyto těžkosti jako kříž, není mne hoden. Kdo lpí na svém životě, ztratí ho. Kdo je však pro mne ochoten všechno obětovat, ten teprve pravý život získá" ⁽²⁾

Učedníci se poprvé ve svém životě dostávají do situace, kdy jim kvůli Ježíši hrozí smrt. Neví, co bude zítra. Počáteční strach ale postupně vytlačuje obnovující se důvěra v Boží zaslíbení. Když se nakonec uklidní, těší je, že díky zázraku byl nejen uzdraven ten chromý mrzák, ale mohli kázat velkému zástupu lidí a mnozí z nich přijali Ježíše a přidali se k jejich společenství.

Když usínají, v uších jim zní známá slova jejich Pána: "Nebojte se, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." ⁽³⁾ Už se nestarají, co bude zítra. Jsou přece v Božích rukách.

^{___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________}

⁽¹⁾ Matouš 10,28-32; ⁽²⁾ Matouš 10,17-18+34+38-39; ⁽³⁾ Matouš 28,20