Znovu ve vězení (Začalo to zklamáním 10)

Obyvatelé Jeruzaléma slyší každý den nové zprávy o zázracích, které provázejí činnost té nové sekty. Následovníci ukřižovaného Ježíše uzdravují nemocné úplně stejně, jako to před svou smrtí dělal jejich učitel. Jeho žáci o něm tvrdí, že vstal z mrtvých a odešel do nebe.

Toto dění s velkou nelibostí sledují dvě znepřátelené skupiny duchovních – farizeové a saduceové. Dřív mezi sebou vedli teologické spory. Teď je spojuje nenávist vůči Ježíši a jeho učedníkům. Saduceům vadí jejich učení o vzkříšení. Pokud by tomu bludu uvěřilo více lidí, mohl by jejich teologický směr, který učí, že žádné vzkříšení neexistuje, zaniknout. Farizeové zase stále více zuří, když musí poslouchat učení, které lidem zpochybňuje potřebu obětní služby.

Obě dvě skupiny tak mají společného nepřítele – novou sektu, která učí, že Ježíš je Bůh. Na společné poradě se shodli, že musí umlčet Petra a Jana, kteří jsou mluvčími celého hnutí. "Přátelé, musíme s nimi rychle skoncovat," nabádá rozčíleně na této poradě jeden z farizeů. "My jsme jim zakázali kázat, ale oni nás vůbec neposlouchají!"

Po krátké poradě dostává velitel chrámové stráže rozkaz, aby oba dva učedníky opět zavřel do vězení. Velitel jde najisto, protože ví, kde je najde. Oba dva totiž znovu kážou v chrámě. Své kázání už ale nedokončí. Znovu se ocitají ve vězení a u dveří jejich cely sedí strážní, kteří hlídají, aby vězni neutekli.

Venku se stmívá a Petr s Janem se ve vězení připravují ke spánku. Tuší, že ráno se opět ocitnou před veleradou. Společně se modlí a prosí: "Pane, naplň nás zase svým duchem, abychom se nebáli a dokázali správně odpovídat na záludné otázky soudců..." Uprostřed modlitby najednou slyší, jak se otevírají dvéře kobky a jejich celu zaplnila zvláštní zář.

Jejich oči si pomalu přivykají na světlo. Zjišťují, že zář vydává anděl, kterého pro ně poslal Mesiáš. Zbavuje je pout a pak je vyvádí mezi spící stráží až na ulici. Jsou zase volní. Ani chvíli neuvažují o tom, že by utekli z Jeruzaléma na nějaké klidnější a bezpečnější místo. Ještě, než ulehnou ke spánku, se domlouvají, že ráno půjdou zase kázat na chrámové nádvoří. "Pane," modlí se, "děkujeme ti, že jsme dnes mohli být tvými svědky. Dej nám klidný a posilující spánek, abychom mohli zítra znovu kázat o tvém království!"

Brzy ráno, ještě než začne vedro, spěchají Petr s Janem zase k chrámu. Jejich přátelé jim domlouvají, aby zbytečně neriskovali. Radí jim, aby se na čas vrátili do své rodné Galileje a počkali tam, až se vše uklidní, ale Petr s Janem to odmítají.

Lidé rychle vynáší své nemocné a pokládají je na ulici. Slyšeli totiž, že na koho dopadne Petrův stín, bude uzdraven. Pak už jen s úžasem sledují důkazy pravdivosti této víry. Petr pomalu prochází. U některého nemocného se na chvíli zastaví, dalším stačí jeho stín. S tím, jak přibývá uzdravených, se zvedá i síla oslavných písní, které vycházejí z úst uzdravených i jejich příbuzných a přátel.

Na chrámovém náměstí pak Petr s Janem vyprávějí, jak byli zajati a uvězněni. Nakonec prozradí, jak se dostali na svobodu. Lidé jejich zkušenost poslouchají s otevřenými ústy. Někteří z nich právě v té chvíli zatoužili, aby se mohli stát součástí mladé církve.

Mezi tím se schází velerada. Dostávají zprávu, že zamčená cela je prázdná, přestože ji celou noc hlídala několikačlenná stráž. To už ale přichází posel z nedalekého chrámu a oznamuje, že ti dva drzí učedníci jsou zase v Šalomounově síni a všem svým posluchačům tvrdí, že jim v noci nebeský posel otevřel dveře žaláře a vyvedl je na svobodu.

Ani tentokrát Petr s Janem své kázání nedokončí. Chrámová stráž je odvádí k výslechu do domu velekněze. Vojáci je ale raději vedou bez použití násilí, protože mají strach, aby je lidé nezačali kamenovat. Oba učedníci se zatčení nijak nebrání, přestože přemýšlejí o tom, proč je vlastně anděl v noci tak zázračně osvobodil, když je teď zase čeká vězení.