Dobré slovo hubu nespálí

"Představ si, už mi ani ruku nepodá", stěžoval si mi kamarád. "A když ho pozdravím, tak dělá, že mne nevidí! Co bych měl podle tebe dělat?"

Vyprávěl jsem mu svůj příběh. Také mne jednou přestal zdravit klučina z mé církve. Někdo mu něco navykládal a on tomu uvěřil. Když jsme se potkali, pozdravil jsem a on kolem mne prošel, jako bych byl vzduch.

Uvažoval jsem, zda mám dál zdravit, nebo se mám přizpůsobit. V mé hlavě jsem slyšel spoustu argumentů, které mne přesvědčovaly, že budu v právu, když se začnu chovat stejně jako on. Nakonec, jsem přece starší a on je z dobré rodiny, tak by snad měl vědět, co je to slušnost...

"Dělej to jako já", radil jsem kamarádovi, "myslím, že tě neubude. Nakonec, už staří Češi říkali: Dobré slovo hubu nespálí!"