Petr vrací zdraví i život (Začalo to zklamáním 21)

V době, kdy Pavel studuje v Arábii Písma a připravuje se na svou první misi, prochází Petr města, ve kterých vznikají nové křesťanské sbory. Při svých návštěvách vypráví o tom, co prožil s Ježíšem. Vzpomíná na jeho kázání a zázraky. Na to, jak nasytil zástup, jak uzdravoval nemocné a křísil mrtvé.

Jednoho dne přichází do Lyddy. Mezi posluchači, kteří už čekají, že si ho  poslechnou, jsou i takoví, co se při zmínce o zázracích pochybovačně usmívají. Slyšeli sice o tom, že křesťany provází zázračná pověst, ale moc tomu nevěří.

Petr si toho všímá a tak, když mezi přítomnými uvidí Eneáše, o kterém slyšel, že už je osm let ochrnutý, obrací se na něj se slovy: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a skliď si své lůžko." Ochrnutý muž okamžitě vstává. Ve shromáždění propuká ohromná radost. Lidé hlasitým "Haleluja" dávají najevo vděčnost Ježíši.

Zatímco sbor v Lyddě prožívá velkou radost, křesťané v nedalekém Joppe prožívají smutek. Zemřela jim sestra Tabita, což se řecky řeklo Dorkas. Tato žena neuměla sedět se založenýma rukama. Přestože to byla jen obyčejná švadlena, stala pro mnoho lidí neobyčejnou. Ráda totiž pomáhala chudým. Mnozí z nich pak na bohoslužbu mohli přicházet v šatech, které by jim mohl závidět i nejeden bohatší soused.

Říká se, že šaty dělají člověka. Mnozí z nich se mohli přesvědčit o pravdivosti tohoto přísloví. Dokud ještě sháněli práci ve svých starých hadrech, zaměstnavatelé je přehlíželi. Když přišli v šatech od Tabity, přístup těch, kteří je ještě včera ignorovali, se najednou změnil.

Pak Tabita onemocněla. Za její uzdravení se modlilo skoro celé město. Všichni doufali, že se uzdraví. Bůh přece nenechá zemřít tak dobrého člověka. Když Dorkas dnes ráno zemřela, byl to pro všechny šok. Víra některých mladých křesťanů dostala ránu, která nabourala jejich důvěru v Boží moc.

Ve stejné chvíli, kdy Tabita podléhá své nemoci, se dovídají, že v Lyddě je na návštěvě apoštol Petr. Kdosi navrhuje, aby ho přivedli. "Pokud bude Ježíš chtít," odůvodňuje svůj návrh, "Petr by mohl Tabitu vzkřísit. Žádný z apoštolů nic takového ještě neudělal, ale Ježíš přece slíbil, že budou mít k dispozici stejnou moc, jakou měl on. Tak proč to nezkusit?"

"Musíme jednat rychle", rozhodují se nakonec, "protože pokud Bůh Tabitu nevzkřísí, nejpozději večer ji musíme pohřbít." Několik mužů se vydává na cestu do Lyddy. Bylo to asi čtyři hodiny rychlou chůzí. Když dorazí do Lyddy, Petr zrovna s radostí sleduje Eneášovo nadšení z uzdravení a společně s ostatními projevuje svými chválami vděčnost Bohu.

Poslové z Joppe žádají Petra, aby se s nimi hned vydal do jejich města. Když mu vysvětlí, o co se jedná, apoštol se loučí se shromážděnými a pak už vyrážejí na cestu. Během ní mu vyprávějí Tabitin životopis a Petr se jich vyptává i na další lidi z jejich sboru.

Navečer konečně přicházejí k domu, kde už rodina dělá přípravy na pohřeb. Okolo domů je spousta truchlících lidí. Vdovy, kterých je v tom plačícím zástupu nejvíce, Petrovi ukazují šaty, které jim ušila a darovala Dorkas. Když se Petrovi konečně podaří prodrat naříkajícím zástupem, vedou ho do Tabitina pokoje, který je v horní části domu.

"Můžete mne tu nechat chvíli samotného?" žádá přítomné. Když je s mrtvou ženou konečně sám, pokleká na kolena a prosí Boha, ať mu ukáže, zda mu na chvíli propůjčí moc, která lidem vrací život. "Pane, ty jsi prostřednictvím Elizea vzkřísil syna manželů, u kterých bydlel. Když jsme nedávno chodili s tebou, vzkřísil jsi dceru Jajira i syna vdovy v Kafarnaum. Ty jsi Pán nad životem a smrtí. Co mám nyní dělat?"

"Máš můj souhlas i mou moc", slyší Ježíšovu odpověď. Obrací se k mrtvému tělu a říká: "Tabito, vstaň!" A pak už jen sleduje, jak Tabita otevírá oči. "Kdo jsi", ptá se vzkříšená žena Petra, "a co tu děláš? Jak to, že jsme tu sami?" Petr jí vypráví, jak pro něho přišli její přátelé do Lyddy i to, že ji právě Ježíš, ve kterého uvěřila, vrátil život. Když to Tabita slyší, začíná chválit Boha a po chvíli se k ní přidávají i ostatní, které Petr zavolal nahoru do jejího pokoje.

Zpráva se rychle nese po celém městě. K domu přicházejí další a další lidé. Všichni chtějí vidět vzkříšenou Tabitu. Petr jim vypráví, že to nebyl on, kdo Dorkas vrátil život, ale Ježíš, ve kterého věřila ještě před svou smrtí. Mnoho posluchačů ten den uvěřilo v Ježíše. Večer pak, místo pohřbu Tabity, probíhá křest nových členů křesťanského sboru v Joppe.

Po křtu přijímá Šimon Petr pozvání, aby se ubytoval u jiného Šimona, kterému všichni kvůli jeho řemeslu říkali Koželuh. Ten má ve svém domě v patře volný pokoj a měl velkou radost, když mu apoštol Petr řekl, že pozvání přijímá. Po večeři si pak oba dva Šimoni ještě dlouho do noci povídají.