Pavel kamenován (Začalo to zklamáním 28)

Z Pisidiské Antiochie se Barbabáš s Pavlem vydávají na východ do Ikonia. Nejprve zamíří do synagógy, kde jejich kázání zapůsobí tak mocně, že hned první večer přijímá Ježíše jako Mesiáše mnoho židů i pohanů.

Další průběh jejich pobytu v tomto městě přesně kopíruje to, co prožili v Pisidiské Antiochii. Místní židé začínají žárlit a posílají udání na místní úřady. Snaží se Barnabáše s Pavlem obvinit z přípravy povstání. Úředníci jejich stížnost berou vážně a proto posílají oběma misionářům předvolání k výslechu.

Výslech ale probíhá jinak, než si to nepřátelé křesťanů představovali. Pavel i Barnabáš v klidu vysvětlují, čemu věří. Úředníci je poslouchají a diví se, co proti těmto lidem ti židé mají. Vždyť by měli být rádi, že Barnabáš s Pavlem vedou obyvatele Ikonia k zásadám, jejichž přijetí by ve městě zlepšilo pořádek i morálku.

Úředníci oba misionáře propouštějí a prosí je, aby ve své osvětě pokračovali. Židé, kteří je udali, zuří. Dosáhli pravého opaku. Pavel s Barnabášem mají požehnání úřadů a díky tomuto nepovedenému procesu, který se proti křesťanům snažili místní židé vyprovokovat, se těší ještě většímu zájmu veřejnosti.

Učedníci dál kážou o Ježíši a jejich nepřátelé připravují nový plán. Mezi lidmi z místního podsvětí podplatili několik zabijáků, kteří jim slíbili, že vyvolají vzpouru, ze které obviní Barnabáše s Pavlem a pak je rychle, bez soudu, ukamenují. Oba misionáři ale dostávají včas varování a tak odchází do nedaleké Lystry.

Protože v Lystře není synagóga, začíná Pavel poprvé kázat jen pohanům. Místní lidé byli velice pověrčiví a tak byli zvědaví, co jim ti dva potulní mágové přinášejí. Pavel tentokrát nezačíná své kázání citací židovských Písem, ale vypráví o tom, jak Ježíš uzdravoval všechny nemoci.

"Díky jeho uzdravující moci mnoho slepých vidí", kázal Pavel, "němí mluví a chromí chodí." Mezi posluchači sedí a naslouchá i muž, který je od svého narození chromý. Pavel si všímá, jak pozorně ho poslouchá a vidí v jeho očích upřímnou víru, že Ježíš může uzdravit i jeho. Pavel se na něj dívá a pak říká: "Ježíš chce uzdravit i tebe. Jestli tomu věříš, tak se narovnej a postav na nohy!" Muž ihned vyskočil a začal chodit. Když vidí, že to jde, radostně skáče a chválí Ježíše.

V té chvíli se ozvalo volání: "Navštívili nás bohové v lidské podobě!" Volání sílí a brzy se na toto místo schází skoro všichni obyvatelé města. Kněz z místního Diova chrámu, který viděl ten zázrak, utíká do chrámu a po chvíli přivádí dva ověnčené býky, aby je oběma misionářům obětoval. V té chvíli si Pavel s Barnabášem roztrhli roucha a volají: "Co to děláte? My nejsme žádní bohové. Jsme lidé, jako vy. To, co se stalo, bylo vykonáno v moci Ježíše Krista, o kterém jsme vám kázali!" Nakonec se učedníkům daří dav uklidnit.

Právě v té době do města přicházejí židé z Antiochie a Ikonia. Dostali zprávy o tom, jak se Petrovi s Barnabášem daří a tak se rozhodli, že jim jejich práci překazí. Obratně se jim daří získávat přízeň davu, který ještě prožívá zklamání z poznání, že k nim žádní bohové nesestoupili. "Jsou to podvodníci", říkají o učednících, "u nás byli také a museli utéct, protože jsme se s nimi chystali zatočit. Raději se jich zbavte dřív, než vám tu vyvolají stejnou vzpouru, jako u nás."

Židé dál pomlouvají oba učedníky. "To, že odmítají vaši oběť, není projev jejich pokory. Oni vaši oběť odmítají, protože vámi opovrhují. Jste pro ně nečistí psi!" Městem se znovu šíří emoce. Tentokrát to ale není obdiv k Pavlovi a Barnabášovi. Obdiv se změnil v nenávist. Městem se valí dav, který hledá Pavla. Když ho konečně našli, okamžitě se na něho snáší sprška kamení. Po chvíli padá na zem. Lidé jeho bezvládně tělo vynášejí za hradby města a tam ho pohodí mezi odpadky.

K Pavlovu tělu přicházejí ti, kteří v té krátké době přijali viru v Mesiáše. Chystají se ho pohřbít, ale on se najednou probere, vstane a jde s nimi zpět do města. Mezi těmi, kteří vidí tento zázrak, je i mladý Timoteus. Tato zkušenost ještě více upevní jeho víru a odhodlání sloužit Bohu stejně, jako mu slouží Pavel s Barnabášem.

Druhý den oba misionáři raději odcházejí do nedalekého Derbe. I tam zakládají nový křesťanský sbor, který tvoří lidé, kteří díky jejich kázání uvěřili, že Ježíš je jejich Spasitel. Po nějaké době je místní sbor již tak stabilní, že se Pavel s Barnabášem rozhodují pro návrat domů. Spolu se členy sboru v Derbe se postí a modlí za nové vedoucí, kteří po jejich odchodu povedou místní sbor.

Druhý den se vydávají na zpáteční cestu. Zastavují se ve všech sborech, které založili a v každém z nich ustanovují jeho správce. Opět se postí, modlí a pak vkládají ruce i na tyto nové služebníky, které čeká nesnadný úkol – povzbuzovat členy ve svých sborech, aby dál budovali svou víru.

Nakonec jsou Pavel s Barnabášem zase doma v Antiochii. Vítá je celý sbor a oni jim rádi vypráví, co vše na své první misijní cestě zažili. Všichni z toho mají radost a společně chválí Boha za to, že je milostivý i k pohanům.

Pavel s Barnabášem plánují, že si před další misí odpočinou a dají se trochu do pořádku. Po všech útrapách, které prožili, se přece jen cítí vyčerpaní a tak se těší na delší dovolenou.