Pavel káže v Tesalonice (Začalo to zklamáním 33)

Po několikadenní cestě se Pavel s Barnabášem a Lukášem dostávají do dalšího města, ve kterém nacházejí synagógu. Hned v sobotu ji navštíví a Pavel dostává příležitost oslovit velké shromáždění lidí. Většinu posluchačů tvoří místní židé, proto Pavel začíná své kázání citací starozákonních proroctví.

Dělá to podobně, jako Ježíš, když se svém vzkříšení přidal ke dvěma učedníkům, co šli zklamaně z Jeruzaléma do Emaus. Kristus "začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma." ⁽¹⁾

Pavel svým posluchačům připomíná slova, která z Božích úst vyslechl v ráji satan: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." ⁽²⁾ Vysvětluje, že ten, kdo satanovi rozdrtí hlavu, je zaslíbený Mesiáš.

Postupně pak cituje další proroctví, která ukazují na Krista. Abraham, Mojžíš, Izaiáš, Jeremiáš, Micheáš... Všichni tito proroci popsali Mesiáše způsobem, který se dokonale naplnil na Ježíši Kristu. Král David opěvuje Mesiáše ve svých písních.

Pavel, jako bývalý farizeus a žák Gamaliela, zná starozákonní texty zpaměti. Ve svém kázání věnuje velkou pozornost 53. kapitole Izaiášova proroctví. Právě na tomto proroctví chce ukázat, že Mesiáš nepřišel, aby založil pozemské království. Podle Izaiáše přišel, aby nám ukázal principy Božího nebeského království.

Apoštol Pavel ve svém kázání klade důraz na Izaiášův popis Božího charakteru: "Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel." ⁽³⁾ Když vypršel čas vymezený pro kázání, Pavel slibuje, že příští sobotu bude ve svém kázání pokračovat.

Nakonec káže třikrát. Poté, co židovskými Písmy dokázal, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, vypráví svým posluchačům příběh svého obrácení. Jeho kázání přináší ovoce. Lukáš později napíše: "Někteří z nich mu uvěřili, a ty Pavel a Silal dále vyučovali. Získali pro Krista i mnoho bývalých pohanů, mezi nimi také řadu žen z významných rodin." ⁽⁴⁾

Brzy nato se opakuje situace z předchozích míst. Židé, kteří zpočátku obdivují Pavlův výklad starých proroctví, se najednou staví do opozice. Žárlí na úspěch, který Pavel má. Navíc vidí příležitost, jak by si mohli napravit pověst u vlády v Římě. Ta jim právě není moc nakloněná, protože nedávno vyvolali Židé povstání přímo v hlavním městě celé říše.

Lidé z vedení místní synagógy hledají pomoc u místní galerky a spodiny. S jejich pomocí se jim velice rychle daří svolat pobouřený dav lidí, se kterým se vydávají k domu Jásona, u kterého se ubytovali Pavel se Silasem. Jsou přesvědčení, že v něm najdou oba dva misionáře.

Prožívají ale velké zklamání. Ani jeden z nich tam právě není. Zuří natolik, že ztrácejí soudnost. Zmocní se Jásona a několika dalších lidí, kteří jsou právě v jeho domě a vlečou je na místní radnici. Po městských úřednících požadují, aby jejich zajatce odsoudili. Protože nemají argumenty, spoléhají se na decibely. Náměstím se nese jejich volání: "Tito lidé organizují vzpoury v celé říši. Ruší císařské zákony a snaží se nastolit za krále jakéhosi Ježíše. Teď dorazili až k nám a tento muž jim poskytl svůj dům." ⁽⁴⁾

Představení města se ptají, kde jsou ti muži, kteří chtějí v Tesalonice vyvolat vzpouru. Na tuto otázku jim ale nikdo nedokáže odpovědět. Pak ještě chvíli diskutují s těmi nejhlasitějšími Židy, ale nakonec Jásona i jeho přátele propouští na svobodu.

Zklamaný dav se pomalu rozchází. Zpráva o tom se nese městem a tak se o tom dovídá i Pavel se Silasem. Členové místního sboru jim ještě v noci pomáhají opustit Tesaloniku a někteří z nich je pak doprovázejí do dalšího města. Cestou chválí Boha a děkují mu za jeho moc, která jim doposud vždy pomohla překonat všechna nebezpečí.

^{_______________________________________________________________________
(1)} Lukáš 24,27; ⁽²⁾ Genesis 3,15;  ⁽³⁾ Izaiáš 53,1-7;  ⁽⁴⁾ Skutky 17,4+7