Mám doma feťáka

Kamarádka Jana se doma pustila do velkého úklidu. Ve skříni, kterou mají v předsíni, našla igelitku, ve které bylo několik injekčních stříkaček a nádobky s nějakou zvláštní tekutinou. "Mám doma feťáka!" napadlo ji.

Věděla, že zeť kdysi na škole s drogami trochu experimentoval. Sice se dušoval, že už to je dávná minulost, ale teď se zdálo, že jim celou dobu lhal. Chvíli přemýšlela, pak vzala mobil a volala dceři. Nedovolala se. Tak zavolala zeťovi a dala mu co proto, přestože jí stále tvrdil, že neví, o čem to mluví.

Navečer se dcera se svým milým vrátili z práce. Jana ze skříně vítězoslavně vytáhla igelitku. Dcera se zetěm byli celí vystrašení. Když ale uviděli ty "feťácké pomůcky", začali se smát.

"Mami, víš co to je? To je sada na doplňování inkoustů v tátově tiskárně!" Když jí pak ještě ukázali tupou jehlu, začala se smát také. A byla moc ráda, že zeť, ve kterém už viděla feťáka, přijal její omluvu a ani se moc nezlobil.

Když mi to vyprávěla, smál jsem se také. Ale při tom jsem si uvědomil, jak málo někdy stačí naši představivosti, aby vyprodukovala něco, čím můžeme hodně ublížit.