Tchyně je trpká, i kdyby z cukru byla.

"Tchyně je trpká, i kdyby z cukru byla." Tohle španělské přísloví jsem nedávno objevil na internetu. Je důkazem geniality lidové moudrosti. Ta dokáže v jedné větě vyjádřit myšlenku, která vydá za deset dílů mexické telenovely.

Ne, nemám teď v úmyslu se navážet do tchyně mé ani té vaší. Spolu s manželkou jsem totiž vyženil tchyni, která má daleko víc předností než toho, co bych na ní mohl kritizovat. Ale vzpomínám, jak mne před svatbou někteří starší kolegové a kamarádi varovali, abych se s budoucí tchyní moc nekamarádil.

První tři roky po svatbě jsme bydleli u manželčiných rodičů a tak jsem měl možnost dobře poznat tchána i tchyni. To, že jim říkám taťko a mamko, vypovídá o tom, jaký vztah k sobě máme.

Přísloví v nadpisu ale výstižně vyjadřuje, že to tchyně nemají lehké. Vyprávějí se o nich někdy až neuvěřitelné historky a vtipů o nich je možná víc, než o blondýnkách. Tchyně mají v našem prostředí prostě už od začátku určitý handicap, který je způsobený všeobecnými předsudky. Přesto by to neměly dopředu vzdávat.

Jiné španělské přísloví říká: "Manželství je dobré pro dobré." Jakou to má spojitost s tchyní? Ono je to totiž vždycky o lidech. Když se sejdou dva lidé, kteří přejí tomu druhému dobré, mohou společně zažít báječné manželství. Budou totiž spolu umět překonávat i ty problémy, kvůli kterým se jiní rozvádějí.

S tchánem a tchýní je to podobné. Pokud to s mladými myslí dobře a nemají potřebu jim organizovat život, pak při svatbě své dítě neztrácí, ale naopak k němu ještě jedno získávají.

Napsáno pro Křesťanský magazín ČT, vysílaný 25.3.2012 (odkaz zde).