Řád nebo anarchie?

Takové prázdniny jsem do té doby nezažil. Byli jsme početná rodina. Rodiče měli čtyři syny a ještě k tomu, jako poslední, dceru. Díky tomu jsme na dovolenou nejezdili. Finančně bychom si to nemohli dovolit.

Naše prázdniny většinou vypadaly tak, že jsme se rozjeli po příbuzných, u kterých jsme prožívali různá dobrodružství. Když jsme pak trochu povyrostli, prožili jsme ještě část prázdnin na letním táboře.

Tentokrát to mělo být jiné. Alespoň pro mne a pro Jirku, mého staršího bratra. Máma dostala v práci poukaz pro dva lidi na dovolenou v Bulharsku. Dohodli se s tátou, že pojedou. A my dva jsme se těch čtrnáct dnů měli starat o náš domek, ve kterém jsme bydleli.

Pavel, který byl nejstarší, odjel na brigádu. Mladšího Honzu s Ivankou si k sobě vzala babička. A my dva jsme se těšili, jak si té svobody užijeme. Od kamaráda jsme si půjčili gramofonové desky a také magnetofonové pásky s nahrávkami skupin, které jsme doma normálně nesměli poslouchat.

Náš dům, jako byt kazatele, byl pozorně sledován a StB nám také odposlouchávala telefon. Táta prožil pár drsnějších výslechů tajné bezpečnosti a tak nechtěl, abychom zbytečně dráždili tím, že se z oken našeho domu budou ozývat písně, které se šířily jen neoficiálními kanály.

Jak se blížil termín téhle dovolené, stoupalo i naše těšení se. Poprvé v životě jsme měli být sami doma. Nikdo nám nebude určovat jídelníček a také nebude žádná večerka. Domů se můžeme vrátit, kdy budeme chtít. Co lepšího mne mohlo v mých čtrnácti letech potkat?

Pak rodiče odjeli. Maminka nám ještě na pár dnů navařila a pak jsme se už museli začít starat sami. Na oběd jsme chodili do restaurace a večer jsme si dělali různé chuťovky. Nádobí jsme neumývali. Dávali jsme ho v koupelně do vany s tím, že to pak dáme do pucu vše najednou, až dojde poslední hrnec, talíř nebo příbor...

Čtyři dny před návratem rodičů jsme zjistili, že nám v peněžence zbývá dvacet korun. To bylo akorát na dva bochníky chleba. Tím se náš jídelníček zjednodušil na čaj se suchým chlebem. "Alespoň ještě nemusíme umývat nádobí", říkal bráška, když jsem si stěžoval, že už bych si dal i něco jiného.

Poslední den jsme umývali nádobí, uklízeli byt, který vypadal jako po výbuchu a pokoušeli se vzkřísit zaschlou zahrádku, kterou jsme pár dnů zapomněli zalévat...

Když se na to dívám s odstupem, nakonec to zase nebyl tak úplně ztracený čas, protože mi pomohl pochopit, jak náročná někdy může být "svoboda dospělých", na kterou se asi v určitém věku těší všechny děti.

Před pár lety jsme takhle nechali poprvé sami doma i naše dva dospívající syny. I když je čekal jen víkend, viděl jsem na nich stejné očekávání, jaké jsem měl kdysi dávno i já.

Řád nebo bezvládí?
Bible říká, že je tu Bůh, který stvořil vesmír, naši planetu i vše živé. Svému stvoření vtiskl do vínku hned na začátku přírodní zákony, které jsou zárukou další existence.

Také člověku, který byl stvořen na závěr, dal základní pravidla pro šťastný život. Už v ráji učil Adama a Evu, aby si osvojili určitý řád svého života.

Jenže, podle Bible je tu ještě někdo, kdo nemá rád Boží zákony. Ďábel navštívil naše prarodiče. Podařilo se mu nabourat jejich důvěru v Boha. Adam s Evou se přidali k jeho vzpouře proti vládci vesmíru i proti jeho zákonům.

Od té doby každý z nás občas bojuje s otázkou: "Je pro mne lepší řád nebo anarchie?" Každý z nás se musí postavit k volbě, kterou židovský vůdce Jozue popsal slovy: "Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." (Jozue 24,15)

Co udělám se svým životem? Budu v něm budovat určitý řád nebo se rozhodnu vše nechat na náhodě? Tato otázka je důležitější, než všechny ostatní. Pokud chci budovat kvalitní životní styl, pak musím poznat jeho pravidla a zákonitosti. Bez nich to nejde.

Biblické zákony
V Bibli se často objevuje termín ZÁKON. Mnoho lidí si neuvědomuje, kolik různých zákonů můžeme v této křesťanské knize najít. Udělejme si malý seznam toho nejdůležitějšího.

1.      Přírodní zákony
Při procházení biblické zprávy stvoření můžeme číst:
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.
Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: ´Buď světlo!´
A bylo světlo.
Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.
Byl večer a bylo jitro, den první." (Genesis 1,1-5)

Dřív, než Bůh stvořil život na naší zemi, připravil podmínky pro vše živé, co tu mělo žít. Jedním z přírodních zákonů je třeba střídání světla a tmy. Ještě předtím také stanovil zákony planetám, hvězdám i celým galaxiím. Pokud chceme žít, musíme tyto zákony dodržovat. Dělaly to tak generace před námi a pokud se to naučíme dělat i my, dáme šanci i těm, kdo přijdou po nás.

I drobný zásah do rovnováhy přírodních sil a zákonů vyvolává katastrofy. Australané by mohli vyprávět o tom, kolik škody způsobil farmář Thomas Austin, který v roce 1859 vypustil do volné přírody dvacet čtyři králíky. Tam, kde byla kdysi krásná zelená příroda, jsou dnes stovky kilometrů čtverečních holé pouště...

2.      Ochrana mého zdraví
Bůh nám dal i zákony, které ovlivňují naše zdraví. V Bibli najdeme rady, jak si vybrat, které maso je pro nás dobré a kterému bychom se měli raději vyhnout. Také jsme v ní varováni před opilstvím. Bible učí prevenci i hygieně, stejně jako třeba tomu, že dlouhodobý hněv škodí...

Mně osobně se líbí slova apoštola Pavla: "`Všechno je mi dovoleno´ - ano, ale ne všechno prospívá. `Všechno je mi dovoleno´ - ano, ale ničím se nedám zotročit." (1. Korintským 6,12) Například alergici moc dobře ví, jak velkou pravdu Pavel vyslovil.
Bůh radí a je na mně, abych se rozhodl, co udělám pro své zdraví.

3.      Mravní zákon
Nejznámějším biblickým zákonem je Desatero. Protože mu chci věnovat příští kapitolu, dovolím si ho otisknout jen s jediným komentářem:
"Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." (Exodus 20,2-17)

Umíte si představit život ve společnosti, kde se těmito desíti pravidly všichni řídí? Nebylo by potřeba klíčů, policie, soudů, věznic... skoro bychom ani daně nepotřebovali.

4.      Židovský občanský zákoník
V Bibli nacházíme i základy židovského občanského zákoníku. Jeden zákon například ošetřoval problém soudu člověka, který neúmyslně zavinil smrt někoho jiného. Pro tyto účely existovala takzvaná útočištná města.

V takovém městě byl viník cizí smrti nedotknutelný až do okamžiku, kdy proběhl soud. Pokud soud uznal, že zabití nebylo úmyslné, mohl v tomto městě žít jako nedotknutelný i dál. Pokud ale soudce prohlásil, že se stala vražda, byl vrah vydán pozůstalým a popraven.

Tyto občanské zákony platily na území Izraele a jejich platnost skončila se zánikem jejich samostatného státu.

5.      Obřadní zákony
Zřejmě nejvíc prostoru je ve Starém zákoně věnováno zákonům, které se týkaly židovských obřadů. Zvlášť podrobně jsou popisovány oběti, které pomáhaly hříšníkům najít jistotu odpuštění a ztracený pokoj.

Smrtí Ježíše Krista ale oběti zvířat ztratily smysl, protože zemřel ten, na kterého poukazovaly všechny oběti za hřích – "beránek Boží". Jako první tak Ježíše nazval Jan Křtitel: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa." (Jan 1,29)
Druhým je apoštol Pavel, který vyzývá: "Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus." (1. Korintským 5,7)
Třetím je apoštol Petr:
"Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.
On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.
Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu." (1. Petrův 1,18-21)

Biblické zákony jsou velice zajímavé, moudré a inspirativní. Jejich prostudování bych doporučoval každému, koho štvou ty současné zákony, které platí v současné době.

Zákon v kostce
Při čtení Bible ale můžeme najít jeden zákon, který je tak geniální, že obsáhne všechny ostatní. Ježíš se často dostává do situace, kdy je "pokoušen". Začal s tím ďábel na poušti a pak v tom pokračovali tehdejší náboženští vůdcové.

Při jedné takové příležitosti dostal otázku od znalce zákona: "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"
On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22,36-40)

Celý zákon by se dal shrnout do výzvy: "Když dovolíš, aby Bůh naplnil tvé srdce láskou, budeš umět milovat Boha, sebe i druhé lidi."

Rozhodnutí je na mně
Mám možnost se rozhodnout. Bůh mi radí, abych dal svému životu řád tím, že budu respektovat zákony. Vedle těch občanských, které platí v naší zemi, také ty přírodní, zdravotní i mravní.

Málokdo si dovolí zpochybňovat přírodní zákony. Protože pokud bych si začal myslet, že zákon gravitace už neplatí, stačí vyskočit z letadla bez padáku a po pár vteřinách zjistím svůj omyl.

Podobné je to u občanských zákonů. Pokud třeba dojdu k závěru, že pro mne neplatí nejvyšší povolená rychlost, možná mi to bude chvíli vycházet, ale brzo budu bez řidičáku. A moudré by asi nebylo ani zkoušet, jak rychle zareaguje berňák, když přestanu platit daně.

U pravidel, která dal Bůh pro náš zdravý životní styl už důsledky tak rychle nepřichází. Pokud mám v krvi zvýšenou hladinu cholesterolu, mohu to ignorovat roky a myslet si, že ... Jednou mne ale tenhle problém dostihne a pak už bývá většinou pozdě.

Jak je to s přestupováním "mravního zákona"?  Bible například říká, že sexualita mimo manželství je hřích. Kolik politiků, herců a zpěváků má v této oblasti problém? Většina z nich ale ustojí svůj post i po odhalení nevěry. Co to vypovídá o naší společnosti?

Král Šalamoun říká: "Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře.
Avšak svévolníkovi se dobře nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří." (Kazatel 8,11-13)

Zákonodárcem je Bůh
Při čtení biblických zákonů bychom neměli zapomínat na to, že je vyhlásil Bůh. Hospodin, který je podle Bible našim stvořitelem. Zná nás lépe, než my sama sebe.

Vzpomínám si, jak jsme kdysi s kamarády zkoušeli do "mopedu" lít místo benzínu naftu. Zjistili jsme, že to jezdí. Trochu víc to smrdělo, ale motor šlo nastartovat a dokonce jsme na mopedu mohli i jezdit. Říkali jsme si, kolik ušetříme, protože nafta byla tehdy za pakatel.
Soused nás varoval: "Hoši, neblbněte. Zadřete motor!" Jako automechanik věděl své. Asi je vám jasné, jak to dopadlo. Motor se skutečně zadřel a my měli po ježdění.

V Bibli je mnoho příběhů lidí, kteří se domnívali, že je možné trvale ignorovat Boha a jeho zákony. Většina z nich se nakonec přesvědčila, že Boží zákony sice někdy melou pomalu, ale určitě melou jistě a spolehlivě. Nejen motor v mopedu se může "zadřít". Něco podobného může postihnout naše manželství, zdraví a nakonec i celý život.

Lepší je Boží zákony respektovat. Přitom bych si ale měl dávat pozor, abych nedošel k názoru, že si svou záchranu zasloužím vlastními skutky. Proto je dobré si čas od času měli připomenout slova apoštola Pavla: "Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (Efezským 2,8-9)

Příště se trochu podrobněji podíváme na biblické Desatero.