Propadl se do manželství

        Začátky našich lásek mohou být různé a někdy nám mohou připadat i hrůzné. Tak to začalo i na jedné nedělní brigádě, kde jsme pomáhali mamince naší kamarádky opravovat střechu.

        Vyklízeli jsme půdu. Bylo tam jedno místo, kde se muselo chodit po trámech, protože chyběla horní prkna. Ta byla v tom místě přibitá jen ze spodní hrany. Jirka, můj starší bráška, všechny varoval před nebezpečným místem.

        Pustili jsme se pilně do práce, protože byl v plánu ještě odpolední fotbálek. Na tom inkriminovaném místě jsme chodili po trámech a dávali si pozor. V jedné chvíli jsem zvedal těžkou bednu. Jirka mi chtěl pomoct a na chvíli přestal dávat pozor, kam stoupá. Ozvalo se skřípání hřebíků, které nevydržely jeho váhu a pak zmizel.

        V místnosti pod námi byly uskladněny různé nepotřebné věci, které by se ale někdy mohly hodit. Byla tam i rezavá železná bečka plná asfaltu. Jirka spadl tak, že si o ni podřel celá záda a přitom se mu do odřeniny dostaly kousky rzi. Muselo ho to pořádně bolet.

        Kamarádka v té době studovala střední zdravotní školu a tak vzala pinzetu, desinfekci a pustila se do práce. Kousek po kousku pinzetou vybírala zrezavělé kousky plechu a pak vše desinfikovala. Muselo to pekelně bolet, ale Jirka ani nemukl... O pár roků později byla svatba.

        Čas od času i nás potká něco nepříjemného. Nechejme hodnocení na pozdější dobu. Možná se jednou ohlédneme a řekneme: "Vždyť ono mi to trápení nakonec přineslo víc užitku než ztrát!" (Římanům 8,28)