Z chlastu se neblbne

        Jardu znám necelé dva roky. Je bezdomovec a přespává tam, kam ho jeho chatrné a pitím zmožené nohy donesou. Ještě vloni, když jsem se s ním zastavil na kus řeči, mi povyprávěl svůj životní příběh. Dnes už to nedokáže.

        Díky setkání s Jardou se mi vybavila dávná vzpomínka. Nastoupil jsem tehdy do svého prvního zaměstnání. Právě jsem dodělal vysokou školu a za tři měsíce mne čekala vojna. Nový kolega přišel s návrhem, že tu mou práci řádně oslavíme a hned vytahoval lahvinku něčeho ostrého.

        Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že alkohol nepiji, ale moje argumenty a názory ho nezajímaly. Jeho filozofií bylo, že vždycky se najde důvod, proč je třeba se pořádně napít. Na to, co jsem říkal, zareagoval jen jednou. Řekl jsem, že si nechci alkoholem ničit mozek.

        "Z chlastu se neblbne", vyštěkl na mne okamžitě, a pak mi udělal přednášku o tom, které slavné osobnosti si také rády přihnuly, aniž by to mělo vliv na jejich myšlení. Nakonec mne tehdy zachránil vedoucí, který přišel během naší debaty a přidal se na mou stranu.

        Kolega už nežije, nedočkal se ani důchodu. Takže už mu nemohu ukázat, co dokáže z člověka udělat alkohol. Jako dobrovolník Adry se dnes mohu každé pondělí setkávat s lidmi, kteří skončili na ulici, pod mosty, v laciných ubytovnách a někteří i celoročně ve stanech.

        Jejich osudy nejsou radostné a pro spoustu z nich se jedinou životní radostí stává alkohol – nejčastěji laciné krabicové víno. Na mnohých z nich si alkohol postupně vybírá svou daň. Ze začátku se zdá, že se nic neděje, jenže to je jen zdání. Časem začnou být následky pití patrné na první pohled, ale to už je většinou pozdě, protože takový člověk si už život bez flašky nedokáže představit.

        Spousta lidí mi tvrdí, že mají alkohol pod kontrolou. Jenže to samé říkala i většina těch, které dnes oblékáme v sociálním šatníku. Alkohol je tolerovaná droga, která si vybírá svou daň. Není pravda, že to, jestli piji nebo ne, je jen moje soukromá věc. Jeden alkoholik dokáže v rodině udělat spoustu utrpení a většinou fungující rodinu časem rozbije.

        Kolega mi tehdy tvrdil, že se z chlastu neblbne. Dnes vím, že to není pravda. Stačí se podívat kolem sebe. Lidí, kterým alkohol zničil mozek i život je stále víc. A já jsem stále víc vděčný mámě a tátovi, že mne naučili žít a radovat se bez toho, že bych se před tím musel napít.