Bůh ve tmě

        Minule jsme četli první větu Bible. Díky ní jsme poznali, kdo stvořil naši Zemi i celý vesmír. Současně jsme si mohli uvědomit, jaká propast je mezi tím, co dokáže Bůh a tím, co my nejsme schopni ani pochopit, natož pak udělat.

        Pojďme si k té první větě Bible přidat ještě dvě další. Jsou také zajímavé:
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.
Ale nad vodami vznášel se duch Boží." (Genesis 1,1+2)

        Čas od času se v televizi podívám na "vědecký dokument" o tom, jak vznikl vesmír. Zpočátku je to vždy velice blízké tomu, co píše Bible. Před tím, než byl počátek, tu nebylo nic.
        Věda říká, že pak nastal počátek. Vědci mu říkají velký třesk. Při něm vlastně z ničeho vznikl nám známý vesmír. Vznikl z energie, která byla ukryta v malém "zrnku" s nulovými rozměry. Prostě to bouchlo a byl tu vesmír...

        Také Bible říká, že tu na začátku nebylo nic. Prostě prázdno a tma. Tím ale veškerá podobnost s "vědeckým" pojetím vzniku vesmíru končí. Podle první kapitoly biblické knihy Genesis do toho prázdna, které bylo ještě před počátkem, vstoupil Bůh, a stvořil vše, co mohu vidět, když se dívám okolo sebe a na jasnou noční oblohu. Stvořil dokonce i to, co vidět nedokážu.

        Na naší planetě byla po jejím stvoření tma. Bible neříká, kolik času uběhlo mezi tím, co Bůh stvořil vesmír, a tím, kdy se na naší planetě objevil díky jeho tvůrčí práci život. Jak už víme díky první větě Bible, Bůh je věčný, a proto nemá problém s časem, jako my lidé.

        Naše planeta byla zahalená ve tmě. Možná vypadala podobně, jako mnohá jiná nebeská tělesa, která krouží okolo nějaké hvězdy, ale jsou "mrtvé", protože na nich nejsou vhodné podmínky pro život. I planeta Země by zůstala mrtvou a neobydlenou planetou, kdyby ji nenavštívil Bůh.

        Mojžíš píše, že nad propastnou tůní a "nad vodami se vznášel duch Boží." Zní to tajemně. Na jednu z planet naší sluneční soustavy sestoupil Bůh, aby zde zahájil fantastický vesmírný projekt, na jehož konci bude stvoření člověka.

        Umíte si představit Boha? Já ne. Kdysi jsem se o to pokoušel, ale pak jsem to vzdal. To, jak vypadá, pro mne není tak důležité, jako to, že je a že mi pomáhá. Přesto, když přemýšlím o Bohu, tak se mi většinou vybaví světlo. Něco podobného, jako zapsal prorok Ezechiel:
"Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu... A nahoře nad klenbou bylo cosi, co vypadalo jako člověk.
I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola. Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího..." (Ezechiel 1,4+26-28)

        Symbolem Boha pro mne vždy bylo světlo. Tady ale čtu, že Bůh vstupuje do tmy, aby i tam zazářilo světlo. To je radostné zjištění. Bůh nezůstává jen ve světle. Sestupuje i tam, kde je tma. Může vstoupit i do mého nitra a svým světlem zaplašit tmu, která se mne někdy chce zmocnit.

        BŮH JE SVĚTLO! Na to bych neměl zapomínat. Je dobré vědět, že je tu někdo, kdo umí i tu nejčernější tmu proměnit v nádherný slunečný den.