Srdce plné zla

        Při čtení zpráv si všímám, jak se postupně snižuje věk dětí, které páchají trestnou činnost. Nedávno se ještě ani ne desetileté dítě pokusilo okrást na ulici starou babičku, která si právě z pošty nesla důchod.

        Asi každého z nás už někdy napadla otázka: "Kde se to v těch lidech bere?" Možná uvažujeme o tom, co této společnosti přinese budoucnost, pokud se budeme i nadále tvářit, že se nic neděje.

        Problém je v tom, že se zlem musí bojovat každý z nás. Ne, teď nemám na mysli zlo, které nás obklopuje, ale to, o kterém Šalomoun napsal:
"Zlé je to, že v tomto hříchem porušeném světě
   mají všichni stejný úděl
   a že lidská srdce jsou naplněna zlem,
   a to po celou dobu, než se odeberou do hrobu." (Kazatel 9,3)

        Už mnohokrát jsem dostal otázku: "Proč s tím zlem Bůh něco neudělá? Jak se na to může jen tak dívat?" Pokud vezmeme vážně to, co píše Šalomoun, pak bychom měli být rádi, že Bůh zlo ještě nezničil. Je-li i mé srdce naplněno zlem, pak by Bůh musel zničit i mne.

        Šalomoun tato slova zmiňuje v pasáži, kde se zamýšlí nad tím, že nás všechny čeká smrt. Vlastně těmito slovy zdůvodňuje naši smrtelnost. Apoštol Pavel k tomu dodává: "Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili." (Římanům 5,12)

        Jsou to podobná slova jako ta Šalomounova. Naše smrt je důsledkem hříchu. Pavel ale nezůstává jen u tohoto konstatování. Připomíná nám, že tu žil někdo, kdo hřích porazil. Byl to Ježíš, Bůh v lidském těle, který dokázal odolat všem pokušením a hřích porazil. Díky tomu může Pavel napsat: "Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život." (Římanům 5,17+18)

        V našem nitru je stále mnoho zla. Nikdo z nás o sobě nemůže říci, že porazil zlo a je už čistý jako lilie. To není v našich lidských silách. Pokud se chceme postavit proti zlu, máme jen jednu šanci. Tou možností je naše kladná odpověď na nabídku, která je zaznamenána v knize Zjevení: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3,20)

        Ježíš chce vstoupit do mého nitra, aby v něm mohl začít generální úklid. Problém je v tom, že dveře do mého nitra jdou otevřít jen zevnitř. Mohu je otevřít jen já sám. Bůh odmítá vstoupit násilím. Do mého srdce vstoupí jen tehdy, když mu ho sám otevřu.

        Šalomoun ale připomíná jedno důležité upozornění. I když vpustím Boha do svého srdce, budu se svou hříšnou přirozeností bojovat "po celou dobu, než se odeberu do hrobu." Až do své smrti budu v boji se zlem potřebovat Boží pomoc. Teprve v nebeském království se dočkám stavu, kdy už v mém nitru nebude ani stopa po hříchu a zlu.

        Toto poznání mne vede k tomu, abych si nikdy nemyslel, že jsem lepší než... Protože pokud jsem lepší, není to má zásluha.