Co zkazí jeden hříšník

         Říká se, že mozek je nejsilnější zbraní člověka a asi na tom něco bude. Díky dějepisu víme, že v minulosti vždycky nevyhrával ten nejsilnější. Dobrá vojenská strategie nebo šikovná lest dokázala mnohokrát přinést vítězství právě těm, kteří se nemohli spoléhat na množství a sílu.

         Ještě dřív, než si přečteme pokračování knihy Kazatel, bych rád připomenul jeden biblický příběh, který dobře znal i Šalomoun. Odehrál se v době, kdy ještě Izrael neměl krále. Židy tehdy napadlo vojsko Midjánců. Bylo jich tolik, že je biblický kronikář přirovnává ke kobylkám.

         Hospodin tehdy povolává do služby Gedeóna. Tento mladý muž v té chvíli mlátil pšenici ve vinařském lisu, kde se schovával před Midjánci. Zdráhá se přijmout úkol, ale nakonec souhlasí a svolává Izraelské bojovníky. Sešlo se jich třicet dva tisíce.

         Zatímco Gedeónovi se to zdá málo, Hospodin má názor přesně opačný, a proto počet bojovníků snižuje. Nakonec jich zůstává jen tři sta. Teprve teď je Hospodin spokojený a radí Gedeónovi geniální strategii.

         Gedeón pak vše udělá přesně tak, jak mu Hospodin nařídil: Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně.
Poručil jim: "Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy. Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: »Za Hospodina a za Gedeóna!«" (Soud.7,16-18)

         I vy, kteří tento příběh neznáte, už asi tušíte, jak to dopadlo. Hospodin s pomocí tří stovek Židů "vyprášil Midjáncům kožich" a ti se pak území Izraele dlouho vyhýbali. Jejich vojsko pronásledovali všichni, kdo byli poblíž.

         Tak a teď se podívejme na závěr 9. kapitoly knihy Kazatel:
"Moudrost je lepší, než válečné zbraně,
   ovšem jeden hříšník pokazí mnoho dobrého." (Kazatel 9,18)

         Moudrost je lepší, než válečné zbraně. To víme i díky Gedeónovi, který v Boží moudrosti a síle dokázal porazit obrovskou armádu nepřátel. V jeho životě ale nacházíme i naplnění druhé části Šalomounových slov.

         Gedeón dostal nabídku, aby se stal králem nad Izraelem, ale odmítl to. Jen si vyžádal, aby mu každý, kdo se zúčastnil pronásledování nepřátelských vojáku, přinesl jako daň jeden zlatý nosní kroužek: "Gedeón z toho udělal efód a vystavil jej ve svém městě, v Ofře. Tam za ním chodil smilnit celý Izrael, takže se stal Gedeónovi i jeho domu léčkou." (Soud.8,27)

         Z hrdiny a Božího služebníka se stává hříšník a svůdce celého Izraele. To je smutné zjištění. Jak je něco takového možné? Na to asi nenajdeme vyčerpávající odpověď. Jedno je z toho ale jasné - každý, kdo si dovolí říci, že už nemůže padnout, by si měl dát pořádný pozor.

         Hřích je podle Šalomouna velkým nepřítelem moudrosti. Jeden hříšník někdy dokáže v krátké době zničit to, co moudří budovali mnoho let. Taková je podle Šalomouna realita tohoto světa.

         Je to varování i pro mne. Tak jako všichni lidé na naší planetě jsem i já hříšník, a proto občas i já kazím moudrému Bohu jeho dobro. Často prosím Boha: Pane, prosím Tě, naprav to, co jsem pokazil svým hříchem. Děkuji.