Šetři si své síly i čas

         Uvažovali jste někdy nad tím, proč se říká, že stáří je moudřejší než mládí? Proč jsme v mládí tak často zacházeli se svým časem marnotratně? Jak to, že v patnácti jsme dokázali třeba i několik nocí nespat, zatímco o půl století později nás vykolejí i jedna probdělá noc?

         Jsme na stáří moudřejší? Nebo nám jen chybí dostatek energie, protože jsme se v mládí chovali jako blázni? Tyto myšlenky se mi honily hlavou, když jsem četl pokračování knihy Kazatel:
"Blázen se tak vyčerpá svým pachtěním,
   že mu nezbude síla, aby došel k cíli." (Kazatel 10,15)

         Blázen neumí hospodařit se svými silami a časem. To je dost tvrdé, protože si uvědomuji, jak často jsem během svého života ztrácel čas i energii pachtěním se za něčím, co mi mělo přinést štěstí. Protože se právě chystáme na stěhování, tak najednou zjišťuji, kolik mám doma zbytečností, o nichž jsem se dřív domníval, že bez nich nemohu žít, natož pak být šťastný.

         To, po čem jsem kdysi toužil, na co jsem se těšil, teď leží v krabici. A pokud se nenajde někdo, koho potěší, že si od nás odnese něco na památku, tak ta "báječná věc" nakonec skončí v kontejneru.

         Jak je to s tou moudrostí stáří? Byla doba, kdy jsem měl tolik elánu a energie, že jsem nemusel uvažovat nad tím, k čemu ji použiji. Síly jsem měl tolik, že jsem se mohl věnovat spoustě činnostem.

         Byla doba, kdy jsem miloval bouřlivé diskuze, ve kterých jsem se ty druhé snažil přesvědčit o své pravdě. Bylo mi tehdy jedno, kolik energie při tom vyčerpám a jak dlouho ta diskuze potrvá. Můj mozek byl schopný fungovat i celou noc a ráno jsem pak šel do školy nebo do práce. Dnes je to jiné.

         Představte si, že vám oční lékař oznámí, že máte závažnou oční nemoc, kvůli které můžete své oči používat jen dvě hodiny denně, jinak v krátké době oslepnete. Na co byste ty dvě hodiny využili? Sledovali byste telenovelu nebo hokej? Nebo byste je raději věnovali svým blízkým?

         Naše síly nejsou nevyčerpatelné a náš čas je také ohraničen narozením a smrtí. Podle Bible je smyslem našeho života věčná existence. Stvořitel nám dává čas a přeje si, abychom ho správně využívali.

         Občas si připadám jako klučina, který si na táboře celý den hrál s baterkou. Přišel večer a s ním i tma. Náš táborník potřeboval v noci čůrat. Ke "kadibudce" se ale muselo lesem, kde byla strašidelná tma. Baterie ve svítilně byla vybitá a on se tmy bál natolik, že to nakonec dopadlo špatně. Počůral se...

         Pokud jsme jako děti špatně hospodařili s časem, pak to asi nebyla velká tragédie. Horší je, pokud s ním stejně hospodaříme i v dospělosti. Podobné je to i s energií. Čím jsme starší, tím víc potřebujeme uvažovat o tom, jak si rozvrhnout své síly. Podobně jako to dělají třeba maratónci. Bylo by smutné, kdybychom museli náš životní maratón vzdát jen proto, že nám naše síly nevydržely až do cíle.

         Tahle Šalomounova slova si musím vytisknout a dát na nějaké viditelné místo. Jsou totiž v prvé řadě o mně. Nerad bych skončil před cílem.