Nebojte se podělit

        Dělíte se rádi? Jak se to dá poznat? Docela jednoduše. Představte si, že vám na zahradě na meruňce dozrála první úroda. Je to sice jen jeden plod, ale i tak se těšíte, až se do něj zakousnete, protože právě meruňky jsou vaše nejoblíbenější ovoce.

        Ve chvíli, kdy si chcete vychutnat tu symfonii nádherné chutě i vůně, zazvoní zvonek. Za dveřmi vidíte svého sourozence, který má meruňky ještě raději než vy. Co by vás v takové chvíli napadlo? Podle toho poznáte, zda se rádi dělíte nebo jste spíš trochu sobečtí.

        Pojďme si přečíst Šalomounova slova, která mne vedla k tomu, abych přemýšlel právě o tom, jak jsem na tom sám:
"Můžeš-li, na sedm i osm částí rozděl co můžeš,
   vždyť nevíš, jaké neštěstí může přijít na zem." (Kazatel 11,2)

        Podívejme se ještě do jednoho překladu, který tu myšlenku posouvá ještě kousek dál:
"Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm,
   nevíš, co zlého se na zemi stane." (Kazatel 11,2; ČEP)

        Pokud mám něco, co právě nutně nepotřebuji, mám se o to rozdělit se sedmi nebo osmi lidmi, které to buď potěší, nebo jim to pomůže, protože oni zrovna nemají ani to, co já.

        Na těchto slovech mne zaujala ta zdánlivá nerozhodnost. Tak sedm nebo osm? To Šalomoun nechává na mně. Jako by mi chtěl říci, že určitě nepomůžu všem lidem, kteří jsou právě v nouzi. To co mám navíc, mám rozdělit mezi tolik lidí, aby to ještě mělo smysl.

        Vraťme se k té meruňce. Pokud mám na stromku jeden plod, určitě nepozvu celou ulici na ochutnávku. Vzpomínám, jak nám kdysi na zahrádce dozrála první jahoda. Manželka ji přinesla domů, rozkrojila na čtvrtiny a každý člen naší domácnosti dostal kousek. O týden později jsme už každý den sklízeli plnou mísu a jahody už nebylo potřeba krájet. Ještě jsme se mohli podělit s těmi, kdo zahrádku neměli.

        První naučení z těchto Šalomounových slov tedy zní: Když chceš pomáhat, dobře si rozmysli, kolika lidem jsi schopný pomoci. Nezapomínej, že nepomůžeš všem. Je lépe pomoci jednomu člověku, než když to co mám rozmělním mezi tolik lidí, že by si ani nevšimli, že jsem jim něco dal.

        Představte si, že mám zbytečných deset milionů korun a rozhodnu se, že se o ně podělím a každému obyvateli České republiky pošlu jednu korunu. Umíte si představit tu vděčnost lidí? Každý ode mne dostane korunu...

        Šalomoun ale přidává ještě druhé poučení. Mám se dělit, dokud se mám dobře. Nikdy nevím, zda mne nepostihne nějaké neštěstí, po kterém budu sám potřebovat pomoc. Pokud nejsem skrblík, pak mohu spoléhat na to, že Bůh se postará o to, aby se i v mém životě naplnila zásada, kterou jsem vzpomínal minule: "Co člověk zaseje, to také sklidí." (Galatským 6,7)

        Ten, kdo se naučí dělit o to co má, pozná zvláštní druh radosti. Je to radost, která se dá prožívat jen ve společenství a musí na ni být alespoň dva – dárce a obdarovaný. Pokud jste už někdy dělili, tak víte, o čem píšu.