Pracuj, pokud můžeš

         Často se setkávám s lidmi, kteří s rozzářenýma očima vzpomínají na minulost. Vlastně žijí jen minulostí, protože přítomnost je pro ně něčím, o čem neradi přemýšlejí a ještě méně se o ní baví.

         Druhá skupina lidí zase často naříká nad tím, že kdysi v minulosti promeškali výhodnou příležitost, díky které mohli být dnes někde úplně jinde. Jenže tehdy si nevěřili a vlastně i ta šance, kterou dostali, se jim zdála až podezřele výhodná. Proto ji nevyužili.

         Lidem, kteří chtějí žít smysluplný život, dává Šalomoun několik jednoduchých rad. Dřív, než si přečteme tu dnešní, si ještě připomeňme jeho slova, která jsme četli trochu dřív:
"Umínil jsem si, že skutečně poznám moudrost,
   ale přesvědčil jsem se, že se lidé jen pachtí
  a ani ve dne ani v noci si nedopřejí spánku." (Kazatel 8,16)

         Z těchto slov je zřejmé, že nás Šalomoun nechce tlačit k tomu, abychom dřeli od rána do večera. V žádném případě z nás nechce udělat workoholiky. Neuznává lidi, kteří neznají nic jiného než práci. Přesto v závěru své knihy napíše:
"Již od rána zasévej semeno
   a buď pilný až do večera,
   vždyť nevíš, jestli se ti to či ono podaří,
   nebo jestli je obojí dobré." (Kazatel 11,6)

         Pokud chci žít smysluplný život, pak to nepůjde bez práce. Protože ten, kdo nic nedělá, se ani nemá o co rozdělit a je pro společnost jen příživníkem. Podobné je to i se štěstím. Podle Šalomouna jsou nejšťastnější lidé ti, kteří se umí dělit a mají se i o co rozdělit.

         Nezaseji-li, pak nikdy nic nesklidím. To platilo v době Šalomouna a platí to i dnes. Je tu ale ještě něco. Z těch slov vyplývá, že ne vždy budeme přesvědčeni o tom, že to, co děláme, bude mít nějaký výsledek. Jistotu vlastně nemáme nikdy. Jak už jsme četli dřív, někdy nám vše, co jsme udělali, vezme velká voda nebo silný déšť.

         Moudrý člověk se dopředu netrápí tím, co by se mohlo stát, kdyby... Snaží se využít každou příležitost k tomu, aby jednou mohl sklidit plody své pilné práce. Na poli raději zaseje dva druhy obilí, aby zvýšil pravděpodobnost toho, že alespoň jeden vzejde, vyroste a také přinese užitek. Netrápí se tím, co bude, když nevyjde ani jeden druh. Věří, že Bůh požehná jeho píli.

         Kniha Kazatel nás v oblasti práce vede k vyváženému přístupu. Varuje před extrémní leností stejně jako před tím, když se nám práce stane smyslem života. Moudrý člověk ví, k čemu je právě vhodný čas. Umí pracovat i odpočívat. Dokáže zasévat i sklízet. Pokud má možnost něco udělat, tak to udělá.

         V televizním dokumentu byl zachycen příběh ženy, která nezvládla svou váhu. Když už měla více jak 400 kg, rozhodla se, že s tím něco udělá. Měla ale problém. Už nedokázala vstát z postele a neuměla si představit, že by mohla cvičit. Její cvičitelka se jí zeptala: "Můžete tleskat?" Zkusila to a zjistila, že může. Pak vyslechla radu: "Tak tleskejte vždy, když budete mít chvíli času!" Začala tleskat a najednou zjišťovala, jak její ruce sílí. Po čase přidala ke tleskání další pohyby, upravila jídelníček a váha šla dolů.

         Na začátku bylo tleskání. Dělala to, co zvládla. Na konci byla váha, při které zase mohla chodit a normálně žít.

         Šalomoun radí: "Dělej to, co můžeš!" Je to dobrá rada.