Posměvač do nebe nepatří

            Po zvláštní a velice akční roční dovolené v arše se Noe se svou rodinou zase vrací do normálního života. Musí si postavit dům, obdělat kousek půdy a zasadit tolik, aby měl dost jídla pro období, kdy zakusí první zimu.

            Noe byl dobrý hospodář a tak v knize Genesis můžeme číst: I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.
Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.
Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!"
Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!" (Genesis 9,20-27)

            Je to smutný příběh. Díky tomu, že Noe nezvládl svou chuť, dochází k dělení jeho rodiny. Zatímco dva synové dostávají požehnání, rodina třetího je prokleta.

            Tento text mne dlouho trápil. Vyrůstal jsem v rodině, kde alkohol neměl své místo a tak pro mne byl každý alkoholik někdo, koho jsem si nemohl vážit. A teď najednou čtu, že kvůli jednomu opilci dochází k něčemu tak hroznému. To, co mne na tom všem nejvíc dráždilo, byl fakt, že Noe, který to vše způsobil, vyvázl vlastně bez trestu.

            Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že není nic horšího, než když musí otec proklít rodinu svého potomka. Noe musel nést důsledky svého nerozvážného činu. Jako otci a dědovi mu nebylo jedno, že třetina jeho potomků žije způsobem, který je překážkou požehnání.

            Tento příběh není v Bibli proto, aby legalizoval opilství. Bible říká zcela jasně, že opilci nebudou v nebi. Proč tedy Mojžíš toto vyprávění uvádí ve své knize? Co nám tím chce Bůh říci? Jsem stále více přesvědčen o tom, že to, co se tehdy stalo, je varováním pro všechny lidi, kteří mají pocit, že oni nejsou jako ti, co se opíjí, prohrávají peníze v hazardu a tráví noci s prostitutkami. Je to právě pro takové lidi, jako jsem já.

            Jak to myslím? Člověk, který zvládá svůj život, může dojít k názoru, že už má vlastně „nebe“ jisté. Nikoho jsem nezabil, ženě jsem věrný, nekradu… A do toho najednou Bůh ukazuje, že stačí třeba jen to, abych zneužil slabosti druhého člověka k tomu, abych ho ponížil a zesměšnil ještě víc, než už to on sám zvládl tím, co udělal.

            Prorok Izajáš tlumočí Hospodinova slova:  „Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotoví k ničemnosti, kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty.“ (Izajáš 29,20+21)

            Podobná slova můžeme číst v úvodním žalmu: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači…“ (Žalm 1,1)

            Zesměšnit někoho, připravit ho o poslední kousek důstojnosti, který ještě má, to dnes lidé neberou jako něco, co je třeba odsoudit. Dokonce ani většina křesťanů takové jednání nepovažuje za závažný hřích. Bůh to ale vidí jinak. Alkoholik na tom někdy může být paradoxně lépe, než ten, kdo se takovým lidem posmívá a odkrývá jejich „nahotu“.

            Proč? Protože alkoholik časem vystřízliví, a když pozná, jak mu tyto stavy škodí, může začít s nápravou. Pokud je závislost silnější než on, může najít pomoc u Boha, který má dostatek síly k porážce jakéhokoliv nepřítele. Posměvač má většinou dojem, že o nic nejde. Necítí, že něco dělá špatně. Proto ani nehledá odpuštění a pomoc u Boha, který dokáže překonat i naši závislost.

            Není lehké bojovat se svým jazykem. Proto David prosí:  „Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku…“  (Žalm 141,3)