Tebe poslechne i nemoc

            Ježíš dokončil své nejslavnější kázání. Tím ale jeho činnost nekončí. Přečtěme si spolu, co následuje poté, co se zástupy rozešly, protože i když to krásné končí, život jde dál.

            Lukáš pokračuje ve svém vyprávění: Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.
Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.
Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: "Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl."
Ježíš šel s nimi.
A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá."
Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."
Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého. (Lukáš 7,1-10)

            V tomto příběhu tu nejdůležitější myšlenku nepronáší Ježíš, ale pohan, za kterého se přimlouvají židovští starší, protože tento Říman je významným sponzorem jejich synagógy.

            Nevíme ani jméno tohoto setníka. Dokonce se z textu nedovídáme ani to, zda se z něho později stal křesťan. Jedno je ale zřejmé. Tento muž pochopil, že zatímco on velí svému oddílu, který má sto vojáků, Ježíš velí celému vesmíru a dokonce ho musí poslechnout i nemoci - všechny viry a bacily, otravy krve i mozkové příhody, roztroušená skleróza i Alzheimer.

            Jak to mohl tento Říman vědět? Jak mohl poznat, že Ježíš není jen tak obyčejný léčitel, není nějakým lokálním bohem, ale Pánem všeho? Ani o tom text nic neříká. Jedno je ale zřejmé. Setník ve svém životě hledal Boha a teď ho našel. Proto se k Ježíši chová s takovou úctou.

            Díky tomuto setníkovi mohli tehdy židovští starší i všichni ostatní, kteří byli u toho, pochopit, že Ježíš je Bůh. Dostali další důkaz, že Ježíše skutečně poslouchají i nemoci, dokonce i ty, na které se v té době umíralo.

            Díky Lukášovi, který tento příběh zaznamenal, mohu mít i já další důvod k tomu, abych Ježíše uznal za svého Pána, který je mocnější než všechny mé neduhy dohromady. Pokud dám Ježíši ve svém životě to místo, které mu dal setník, pak mohu zažít podobné příběhy, jaké popisuje Lukáš ve svém evangeliu. To není vůbec špatná vyhlídka.