Nemám člověka (2)

         "Cos provedl?" Tuto otázku prý čas od času vyslechne mnohý manžel, který jen tak, z ničeho nic, přinese své ženě kytičku. Muž je pak na svou ženu většinou naštvaný, protože on jí chtěl pouze udělat radost.

         Vzpomínám, jak jsem jako "novomanžel" koupil své milé po výplatě dárek. Chtěl jsem jí udělat radost a vyjádřit tím, že ji mám rád. Potěšilo mne, když jsem viděl, že má radost. Jenže o pár minut později mi položila otázku, kterou jsem nečekal, a pěkně mne namíchla: "Vlastíku, máš mne rád?" Nechápal jsem to. Před chvílí jsem jí dal dárek a ona se teď ptá, zda ji mám rád? Copak bych jí něco dával, kdybych ji nemiloval?

         Od té doby uplynulo už skoro třicet let. Dnes už vím, že dárek moji ženu sice potěší, ale ona vedle toho potřebuje i slyšet, že ji mám rád. A vůbec jí nevadí, pokud jí to během dne několikrát připomenu. Mám pocit, že těch pár slov, kterými vyjádřím svou lásku, ocení víc, než dárek.

         V poslední době se setkávám s lidmi, kteří už dlouho od nikoho neslyšeli vyznání lásky. Mají děti nebo vnoučata, kterým v minulosti obětovali kus svého života, a teď se najednou cítí osamoceni a nemilovaní.

         Přitom stačí tak málo. Vzít do ruky mobil a zavolat: "Mami, mám tě rád. Těším se, až se zase uvidíme." Nebo naťukat esemesku: "Dědo, stýská se mi po tobě. Hned, jak to půjde, se u tebe stavím!"

         Kamarád se na dětském táboře setkal s holčičku, která od svých rodičů nikdy neslyšela: "Mám tě rád!" Měla špičkový mobil, značkové oblečení, drahý spací pytel a tehdy jako jediná i nerezový ešus. Podnikaví rodiče ji vybavili tím nejlepším a nejdražším vybavením. Jen při tom zapomněli na to nejdůležitější.

         Dnes vím, že jsem se na mou milou tehdy zlobil neprávem. Ženy prostě potřebují slyšet, že je milujeme. Potřebují to slyšet i naše děti, a pokud je stále ještě máme, potěší to i naši rodiče.

         Pokud jste dočetli až sem, tak je vám už určitě jasné, co přijde na závěr. Tušíte správně. Myslím si, že právě teď je ta nejvhodnější chvíle, abychom někomu z našich blízkých řekli, že ho máme rádi. Stojí to za to. Není nic krásnějšího, než oči člověka, který ví, že ho někdo miluje. Je přitom jedno, zda jsou mu tři roky, nebo třeba devadesát pět.