Jako po řádění vandala

            Jel jsem tehdy v létě na kole k babičce a cestou jsem náhodou našel opuštěný a zdevastovaný židovský hřbitov. Na poničené náhrobky byl smutný pohled...

            Pelištejci tedy Boží schránu vzali, přenesli ji do domu Dágonova a vystavili ji vedle Dágona. Když Ašdóďané nazítří časně vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou. I vzali Dágona a dali ho zpět na jeho místo. Nazítří za časného jitra vstali, a hle, Dágon zase ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou; Dágonova hlava a obě jeho ruce ležely uraženy na prahu. Z Dágona zůstal jen trup. (1. Samuelova 5,2-4)

            Také Pelištejci museli být smutní z toho, když ve svém chrámu našli to ráno své božstvo sražené na zem. Postavili ho na nohy a druhý den to bylo ještě horší. Dágon měl uraženou hlavu a obě ruce. Vypadal jako po nájezdu vandalů.

            Před dvěma dny Pelištejci oslavovali slavné vítězství nad Izraelem i nad Hospodinem, židovským Bohem. Posvátnou židovskou schránu, kterou ukořistili, vystavili ve svém chrámu, a tím začaly jejich velké problémy. Modla jejich boha chytla vedle schrány divnou alergii. Pelištejci si pak schránu přehazují jak horkou bramboru. Nikdo ji nechce mít na svém území...

            Zvláštní příběh. Mne osobně učí neposmívat se víře druhých a nechat jim svobodu, aby se sami rozhodli, zda chtějí věřit, nebo ne. Nakonec, ani mně nebylo nikdy příjemné, když přede mnou někdo haněl mou víru.

Bože, uč mne respektovat víru druhých. Nechci lidi hodnotit podle jejich víry, ale podle toho, jaké ovoce jejich víra přináší.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Fetiš tě nezachrání ...