Žalobníček žaloval...

            Nevím, zda si ještě pamatujete tu dětskou říkanku, ale mně se vybavila při čtení příběhu, který mne zaujal, a proto ho chci s vámi dnes otevřít.

Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vnesl žalobu. Hospodin však satanovi řekl: "Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?" (Zacharjáš 3,1+2)

            Prorok Zacharjáš má zvláštní vidění. Velekněz Jóšua se v něm nachází před Božím soudem a nevypadá vůbec vábně. Je celý „špinavý od svých hříchů“ a aby toho nebylo málo, stojí vedle něj ďábel, aby si ještě přisadil…

            Tím příběhem se budeme zabývat i v příštích dnech. V čem je zajímavý? Židé se na velekněze dívali jako na svůj vzor. Jóšua mi ale vzor vůbec nepřipomíná.

            Ďáblovi je jasné, že Bůh ví o všem, co Jóšua nezvládl, přesto chce žalovat. Potrestán nakonec není velekněz, nýbrž on sám. Svou výpovědí nechtěl pomoci, ale ublížit.

Bůh o mně ví vše, mnohem víc, než kolik by mu toho o mně mohl napovídat ďábel. Ví vše, a přesto mne má rád. Proto „dává důtku“ žalobci a ujímá se mne – obviněného.

Bože, díky, že nenasloucháš různým žalobníčkům. Jsem rád, že mne miluješ bez ohledu na to, co se donese ke Tvému sluchu. Prosím, nenaslouchej ani mně, kdybych někdy sám „bonzoval“.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Stal bych se křesťanem, kdybych ...