Proklínám tě i s celou tvou rodinou!

            Včera jsem vzpomínal cikánku, která, když nedostala peníze, proklela mého kamaráda. Je docela možné, že my nikoho neproklínáme. Znamená to ale, že jsme nutně lepší?

On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou. (Malachijáš 3,24)

            Stvořitel varuje, že národ, který nevěnuje pozornost vztahům v rodinách, postihne kletba. Jinými slovy, vztahy v našich rodinách rozhodují o tom, v jaké zemi budeme žít. Můžeme si vybrat – buď požehnání nebo prokletí.

            A teď k té cikánce. Možná, že jste ji ve své mysli odsoudili stejně jako já, když jsem o tom slyšel. Později se mi ale v mé mysli vynořila vzpomínka na slova apoštola Petra, který radí: „Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání.“ (1.Petrův 3,9, B21)

            Nevěřím, že by si někdo přál žít v prokleté zemi. Proto bychom měli věnovat pozornost textům, které ukazují, jak se můžeme prokletí vyhnout. Začít mám u sebe doma. Třeba tím, že ani v rozčílení nebudu nikomu z mých blízkých přát něco zlého. A až se to naučím, mohu pak okruh těch, kterým budu přát raději jen dobro, rozšiřovat.

            Z vlastní zkušenosti vím, že to není snadné. Zvlášť, když zrovna mám pocit, že mi někdo ublížil. To se nežehná snadno. Z vlastní zkušenosti ale také vím, že to přesto není nemožné.

Bože, má ústa mnohokrát pronesla něco, co se podobá kletbě. Odpusť mi to a raději lidem v mém okolí žehnej. Díky.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Ochrana před kletbou