Kdo mne vede "do chrámu"?

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ... A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. (Lukáš 2,25+27)

Simeon měl jedno velké přání. Celý život toužil spatřit příchod zaslíbeného mesiáše. Jako jeden z mála netoužil po tom, aby mesiáš vyhnal nenáviděné Římany, ale věřil, že mesiáš osvobodí člověka z okupace hříchem.

     Lukáš píše, že ho Duch svatý přivedl do chrámu právě v ten den, kdy Josef s Marií přinášejí malého Ježíše, aby za něj přinesli zákonem předepsanou oběť.
     Simeon naslouchá hlasu Ducha svatého. Celý život respektoval Boží vůli, každý den posiloval svou schopnost slyšet to, co mu skrze židovská Písma i prostřednictvím svého Ducha říká Hospodin. Díky této oddanosti mu nyní může Bůh naplnit jeho celoživotní touhu. Simeon vidí svého Spasitele.

     Přemýšlím, co vede mne každou sobotu „do chrámu“. Je to Duch svatý? Umím mu naslouchat? Pokud ne, potom jen stěží prožiji něco podobného jako Simeon.

     Duch svatý hovoří i dnes ke každému člověku. Uslyší ho ale jen ten, kdo touží naslouchat. Jen ten, kdo si najde klidné místo, zastaví se, ztiší se a naslouchá.
     Chci slyšet Boží hlas a dělat to, co  mu umožní naplnit mou touhu. Chci se setkat s mesiášem, který mne osvobodí ze závislosti na hříchu a zlu. Duch svatý mluví i dnes, a já mu chci naslouchat, aby mne vedl a dovedl až do cíle – do nebeského chrámu, kde se konečně setkám s mesiášem tváří v tvář.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)