Nikým neporažen

         Je to už hodně dávno, co jsem se poprvé ve svém životě setkal s jogínem. Popisoval mi, jak pomocí tělesných i duchovních cvičení posiluje svou vůli. Mluvil o tom, že jednou, až dojde k dokonalosti, splyne s absolutnem...

Jeho vyprávění mne tehdy zaujalo. Zdálo se mi, že vlastně usiluje o totéž, co já – o dokonalost a bezhříšnost. Nakonec, vždyť nás k tomu přece vede i Bible. Uplynulo ještě pár let, než jsem pochopil, že dokonalost, kterou má mít křesťan, je trochu jiná. David napsal:
"Takový lid si Bůh na zemi tvoří,
   ty, co vyhlížejí Boha Izraele." (Žalm 24,6)
Jsem rád, že má dokonalost není závislá na mé vůli a na nějakém cvičení, kterým bych měl posilovat své tělo i duši. Dokonalost, ke které mne zve můj Pán, vychází z mého vztahu s Bohem, který sám proměňuje moji povahu, mé chápání a tím i mé skutky.

     Co mohu udělat pro změnu, kterou potřebuji prožívat? David vybízí:
"Otevřete dokořán brány, zvedněte závory,
   ať může vejít král ve své slávě!
Kdo je ten slavný král?
   Je to sám Bůh, udatný bojovník,
   nikým neporažený.
Otevřete mu brány, zvedněte závory,
   ať může vstoupit náš slavný král!
Kdo že to je, ten slavný král?
   Je to sám Bůh, náš velký vojevůdce." (Žalm 24,7-10)
Při čtení žalmu se mi vybavila slova Pána Ježíše: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3,20) Pokud toužím po dokonalosti, pak bych měl do svého srdce pustit Ježíše. Dovolit mu, aby z mého nitra postupně odstranil všechno zlo a nahradil ho svou láskou.

     Náš Pán je podle Davida slavný vojevůdce, který nebyl nikdy a nikým poražen. To je dobré vysvědčení. Pokud tomuto vojevůdci předáme otěže svého života, pak se i na nás naplní slova apoštola Pavla: "Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi." (2. Korintským 4,8-9)
Když se ohlédnu zpět, musím přiznat, že jsem v posledním roce byl často zahnán do úzkých, mnohokrát jsem si nevěděl rady. Zažil jsem útoky od lidí, od kterých bych to nečekal. Mnohokrát jsem měl pocit, že jsem na dně. Ale nakonec to byl vždy Bůh, který mi pomohl povstat a jít dál.

     Pavel pokračuje: "A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné." (2. Korintským 4,1-18)

     Jsem zase o rok starší. Mé tělo stárne a "hyne". Víra ale pomáhá mému "duchovnímu člověku", který se s časem naopak obnovuje a posiluje. Všechno "soužení" mi vždy znovu připomíná, abych znovu otevřel bránu svého srdce Ježíši, který je tím nikdy neporaženým KRÁLEM SLÁVY, o kterém zpívá David.