Ať oněmí zrádná ústa, pysky naduté...

David prožívá těžké období. Zdá se mu, že nikomu nechybí. Připadá si jako rozbitý džbán, který čeká na to, až bude vyhozen na smetiště. Nepoddává se ale své trudnomyslnosti.

Obrací na Hospodina a prosí ho, aby mu pomohl. Vadí mu posměch lidí, kteří napadají jeho víru, a také samotného Boha. Zpochybňují smysl jeho modliteb. Proto prosí:
"Bože, nenech mne zesměšnit,
   když se k tobě modlím;
   ať raději sklapne bezbožníkům,
   ať pohltí je podsvětí.
Oněmějte, zrádná ústa,
   tupící muže nevinného,
   rty zpupné, pysky naduté." (Žalm 31,18-19) Nevím, zda už jste někdy někomu přáli, aby oněměl. David to přeje všem lidem, kteří tupí nevinného. Těm, kteří ve své nadutosti nevidí vlastní hříchy a chtějí poučovat druhé.

    Už jste někdy ve své modlitbě prosili Boha, aby vaše nepřátele pohltilo podsvětí? Už jste někdy někomu přáli smrt?
Nevíme, co postihlo Davida. Ale muselo to být něco hrozného, když přeje svým protivníkům němá ústa a rychlý konec v podsvětí. Obdivuji Boha, že je stále znova ochotný poslouchat naše neuvážená slova vyslovená v situacích, kdy nám problémy přerostou před hlavu. Bůh nás nechá mluvit. Ví, že nám to pomůže.
"Jak nekonečnou dobrotivost, Bože,
   připravil jsi těm, kteří tě uctívají;
   dobře ji znají ti, kdo u tebe našli své útočiště.
Takové přikrýváš svou dlaní před lidskou zlobou,
   před jazyky jak dýka ostrými.
Pochválen buď Bůh za divy svého slitování,
   nedobytnou pevností mě ohradil.
Ukvapeně jsem si myslel, žes mne zavrhl,
   ale tys mé pokorné modlitby vyslyšel." (Žalm 31,20-23)Bůh má pochopení pro naše ukvapené výlevy zlosti a zklamání. Nezlobí se, když mu vyčítáme, že nás neslyšel a nevyslyšel. Ví, že jednou pochopíme, že jeho mlčení bylo někdy tou nejlepší odpovědí na naše prosby o zničení našich nepřátel.
Proč? Protože někdy se nám může zdát, že naším nepřítelem je náš životní partner, rodiče, děti nebo dobří přátelé. A tak Bůh čeká, až se uklidníme. Ví, že pak budeme zase schopni podívat se na vše jeho očima.

    Když se David díky své modlitbě uklidnil, jeho tón se najednou mění:
"Milujte Boha všichni, kdo mu patříte,
   protože Bůh své věrné chrání;
   plnou měrou však odplácí těm,
   kdo si počínají zpupně.
Vy všichni, kdo očekáváte na Boha
   buďte stateční a vytrvalí
   a Bůh posilní vaše srdce." (Žalm 31,24-25)David přestává myslet na nepřátele a raději se obrací na ty, kteří spoléhají na Boží pomoc. Jeho ponuré a pesimistické myšlenky mizí a místo nich jeho ústa začínají slavit Hospodina, Boha který ho vyslechl a vrátil mu pokoj.