Právo, řád a spravedlnost

Patřím k lidem, kteří říkají, že "inteligent se vyzná i v nepořádku". Přesto se snažím postupně zvykat na to, že pořádek je lepší. Ale jde to jen pomalu.

Patřím také k lidem, kteří nejsou příliš obdařeni hudebním sluchem a tak dokážu hrát jen podle not a zpívám jakž takž jen tehdy, když vedle mne stojí někdo, kdo to umí a já se ho mohu "držet". Ale nevzdávám to, protože celá Bible hovoří o tom, že v nebi zní neustále oslavný zpěv. Jakou má spojitost pořádek a chvály? O tom je úvod dalšího žalmu, jehož autor je neznámý:
"Radujte se v Bohu, kdo v něho věříte,
   chvalte jej, upřímní, chvalte náležitě.
Oslavujte Boha harfou i kytarou,
   hrajte mu na deseti strunách,
   chvalte ho svými zpěvy." (Žalm 33,1-3)
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme doma páteční večery prozpívali za doprovodu tří kytar. Manželka naučila oba syny tomu, co já dodnes neumím. Všichni tři pak společně "mlátili" do strun a já se do toho občas snažil hrát něco na klavír. Byly to nejkrásnější začátky soboty v mém životě.

      Autor žalmu ale pokračuje dál. Proč si Bůh zaslouží, abychom ho oslavovali svými chvalozpěvy? Důvod možná někoho z nás překvapí:
"Vždyť jeho slovo platí
   a jeho dílo obstojí.
Bůh miluje právo, řád a spravedlnost,
   země je naplněna jeho dobrotou." (Žalm 33,4-5)
Bůh, který se nám představuje v Bibli, je vládcem celého vesmíru. Je nejen vševědoucí, ale také všemohoucí. Může dělat cokoli. Ale protože vyznává právo, řád a spravedlnost, tak v jeho jednání nenajdeme nic, co by bylo v rozporu s touto charakteristikou.

      Při čtení těchto slov se mi vybavil text z jednoho Pavlova dopisu: "Všechno ať se děje slušně a spořádaně." (1.Kor.14,40) V překladu Bible Kralické je stejná myšlenka vyjádřena slovy: "Všecko slušně a podle řádu ať se děje."
Už na počátku, když Bůh tvoří život na naší Zemi, můžeme sledovat, že má přesný plán. Dobře ví co a proč dělá. Vše končí oddělením a posvěcením sedmého dne. Bůh si přeje, aby život každého z nás měl řád. Proto máme podle Desatera, které se odvolává na stvoření, každou sobotu odložit práci a každodenní starosti. Nejen proto, abychom si odpočinuli, ale také proto, abychom "náležitě... harfou i kytarou... i svými zpěvy" chválili našeho Stvořitele.

      V Českém ekumenickém překladu je dvě stě padesát třikrát použit termín "svévolník". Je to člověk, který může dokonce věřit v Boha, číst Bibli, chodit na bohoslužby... Má jen jeden problém. Kašle na to, co mu říká Bůh. Nechce být na nikom závislý, ani na Bohu. Chce sám rozhodovat o tom, co je pro něho dobré a co ne.
V jakých oblastech se tato svévole projevuje? U každého svévolníka to může být jinak. Jeden jí to, co mu škodí, jiný nerespektuje biblický den odpočinku. Další přestupuje sedmé přikázání, které vnáší řád do naší sexuality. Nebo se snaží obcházet daně...

      I my máme možnost si vybrat. Můžeme jít cestou svévolníků. Máme ale také možnost chválit našeho Stvořitele, protože obdivujeme jeho smysl pro "právo, řád a spravedlnost". Žalm radí jít cestou, která respektuje Boží rady i přikázání.