Ze smrti se nevykoupíš

         Jsou pravdy, které bychom někdy rádi "vyzpívali celému světu". S touto touhou byl skládán 49. žalm, který začíná slovy:

"Slyšte to, vy všichni lidé,
   kteří bydlíte po celém světě." (Žalm 49,2)
         V té době to byla možná pro někoho neskutečná troufalost začít píseň takovým očekáváním. Dnes, v době internetu a satelitních televizních nebo rozhlasových stanic, se nám to už tak troufalé a nemožné jevit nemusí.

         Nedávno jsem dostal odkaz na krátké video, které obletělo díky YouTube celý svět a shlédly ho miliony lidí bez ohledu na to, jaké mají postavení nebo jak velké je jejich konto. Něco podobného si přál i autor našeho žalmu:
"Vy chudí, prostého rodu,
   a také vy, dědici velkých jmění." (Žalm 49,3)

         Co bychom si měli vyslechnout i my? Co je tak důležité, že by se o tom měl dovědět celý svět? Jakou informaci by podle autora měli dostat lidé bez ohledu na to, zda jsou chudí nebo bohatí?
"Vyložím vám, co je moudré,
   vyzpívám nejčistší pravdu.
V příslovích předložím tajemství našeho života a bytí." (Žalm 49,4+5)
         Autor v úvodu své písně slibuje, že nám předloží "tajemství našeho života a bytí". To je odvážný slib. Šalomoun se o něco podobného pokusil v knize Kazatel a zde by na to měla stačit jedna píseň?

         Pojďme spolu odhalovat toto tajemství:
"Proč bych se obával zloby,
   která tu na světě ze všech stran číhá?" (Žalm 49,6)
         Tahle myšlenka se mi líbí. Dnešní svět je plný zla a zloby. Znám lidi, kteří se neustále ohlížejí za sebe, protože jsou přesvědčeni, že je někdo sleduje a chce zabít. Doma ani neotevírají okna a na dveřích mají několik zámků. Neuvědomují si, že pokud se jim někdo rozhodne ublížit, tak ho zámky na dveřích nezastaví.

         Chci-li objevit tajemství života a bytí, měl bych začít hledáním bezpečí. Co mám dělat, když se bojím zlých lidí? A co mi naopak nepomůže?
"Pošetilé je spoléhat na majetek,
   svým velkým bohatstvím se chlubit." (Žalm 49,7)

         V historii najdeme případy pohádkově bohatých lidí, kteří přišli nejen o svůj majetek, ale i o svobodu a často také o život. Jiní se snažili svým blízkým zaplatit tu nejlepší lékařskou péči, ale ani ta jim život nezachránila. Potvrdila se smutná pravda, kterou v této písni konstatuje i její autor:
"Bratra tím ze smrti nevykoupíš,
   a za sebe jak Bohu zaplatíš?" (Žalm 49,8)
         Pro mnohé lidi je to šok: Celý život dřou, šetří, podnikají, aby se měli lépe, a aby si mohli dovolit to, co je pro druhé nedostižné. Pak stačí, aby se třeba v jejich těle "zbláznila" jedna buňka a vše, co nahromadili a získali, je najednou k ničemu.

         Nechci-li se bát zla a smrti, pak se musím vydat k Bohu dřív, než nastane něco, co bych nezvládl. Už teď, když se mi daří dobře, mám pěstovat přátelství s Bohem. Jób to vyjádřil velice trefně: "Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek." (Jób 22,21) Autor 49. žalmu zpívá, že se nebojí číhající zloby. To může říci jen díky tomu, že svůj život a bezpečí svěřil do Božích rukou.