Já zažil hodně věřících

nebo se tak tvářících lidí. Pokud mám napsat odhad (čistě osobní zkušenost), pak cca 20-30% to byli modní věřící (víra je teď velmi modní), dále cca 20% byli zamindrákovaní lidé (ať již kvůli vzhledu nebo svým vlastnostem a schopnostem), cca 30% byli lidé, co hledali nějaký názor a cca 10-15%, kteří to brali filozoficky. Takže zbylo tak 10-20% skutečně věřících a podle víry se chovajících lidí. Ti mi říkali (neboť i já podlehl jednu dobu představě nadpozemského Boha), že věřit není třeba. Stačí žít tak, abych se nemusel za svůj život stydět. Takže já si myslím, že nemůžete potkávat jen ty vzorné. Že lidi to nemění jen k dobrému a jenom nepomáhá, ale většinou i škodí. Hodně z těch lidí bylo nenávistných, nepřejících, otravných a hloupých. Ale asi každý jsme potkávali někoho jiného.. 

Re: Já zažil hodně věřících

Mnozí věřící to berou čistě pragmaticky a v bohu vidí mocného komplice, se kterým je zdrávo dobře vycházet.  

Já nevěřim, já doufám, že Bůh existuje.

Jako fyzikovi mi Bůh nevadí, nepřekaží. Místa je pro něj ve vesmíru hodně.

Jako člověk hledám. Hledám, protože ho potřebuji, protože ho svět potřebuje.

Když si tak srovnám lidi které znám, tak ti věřící mají vyšší inteligenci a vzděláni než ti přesvědčení atheisti.  Tento fakt mě naplňuje naději.

Re: Já nevěřim, já doufám, že Bůh existuje.

:-)). Jen emocionální tvrzení - já bych mohl postavit tvrzení proti vašemu tvrzení, že ze svého - převážně vysoce vzdělaného okolí mě to srovnání vychází právě naopak - ale to jsou přece blbosti - to nejsou relevantní přezkoumatelné argumenty :-)).

Dějiny strachu

Celé dějiny kat. církve v době, kdy měla téměř neomezenou moc jsou dějiny strachu. A to ne strachu ze ztráty zaměstnání, či dobré pověsti, ale o život. Tak nám teď nevykládejte, že teď  - v době lidských práv a svobod se někdo bojí věřit - pokud ano - je to jeho mentální problém, rozhodně ne realita. Že atmosféra ve vzdělané společnosti u nás je ateistická - to je něco jiného - to je pokrok - díky rozumu, se kterým se věřící budou muset smířit. Nikdo věřícím a církvím jejich víru a středověké rituály nebere, ale oni si musí uvědomit, že monopol na lidské duše už dávno ztratili a že nastala doba, kdy oni musí přizpůsobovat svá rigidní dogmata (třeba v oblasti emancipace žen a světské spravedlnosti - trestání zločinců, byť by to pro ně byli svatí, nedotknutelní) pokroku humanity a lidských práv a svobod.

Ateista není srab

"Víra v Boha dnes není populární."

Zkuste si připustit, že nezadržitelný nástup ateismu v rozvinutých zemích není důsledkem popularity (naopak u politiků je populární tvrdit, že věří, i když ne), módy, či dokonce strachu. Zkuste dohlédnout k názoru, že po staletích tmářského jha nastává éra emancipace humanity, člověka. Éra právně zakotvených lidských práv a svobod. Podle vás rozumní lidé jsou uzlíčky strachu ? Mýlíte se - já bych mohl jmenovat mnoho protipříkladů, jak z firemní soukromé sféry, tak z veřejné sféry, kde naopak odvahu vyžaduje říci jednoznačně - JÁ v BOHA NEVĚŘÍM. Takový člověk může být v některých prostředích (podobně jako za komunistů) brán za toho, kdo vyčuhuje z řady, kdo se nechce přizpůsobit pokorným ovcím stáda.

Humanita, lidská práva, svoboda i zospovědnost, rozum, vzdělanost, zodpovědnost za udržitelný rozvoj na planetě - to jsou témata současnosti a budoucnosti, která "přesahují" středověké doktríny náboženství - to je ta příčina.

Ja treba verim, ze Buh je

A je to presne to, co hybe katolickou cirkvi, o cem se pise v Bibli a co mam nejaky vliv na beh sveta. Takze jakesi projevy tu jsou, ale jsou to projevy jen spolecenske. Bez lidi by se nic takoveho nedelo. Objektivne existuje asi jako Gandalf. Je to literarni postava, umi carovat, bez knizek by nebyl. Rozdil tu ale samozrejme jeden je. Na Gandalfa veri maximalne par deti, na Boha dost dospelych.

Chybí tam věcná specifikace předmětu

Ve svém příspěvku píšete že ten či onen začal zastávat hypotézu existence nějakého boha, ale zapomněl jste uvést, kterého.

Na výběr jsou jich tisíce, jeden méně pravděpodobnější než druhý.

I v bibli jsou v několika místech uznávány existence celé řady bohů, jen toho svého kmenového bůžka židé samozřejmě upřednostňují. Od tvrzení, že dokáže dát na frak bohům sousedních národů, takže židům Nejvyšší přidělil YHWH jako boha nejschopnějšího a nejlepšího, který jen vyjímečně nedokáže vyvraždit národy soupeřící - protože jsou např. vybavení lepší bojovou technikou (železnými vozy, kde YHWH prostě na ně nestačil) - až po poněkud odvážné tvrzení, že jiní bozi vlastně vůbec nejsou.

Je to tak.

Přijetí reality Boha jakožto Stvořitele má nutně důsledky, a z těchto důsledků mají mnozí lidé strach a proto vytěsňují tuto záležitost do podvědomí a aby se jim nepřipomínalo, stávají se halasnými kritiky náboženství a věřicích.