I já,

proto si moc vážím té matky, vašeho vnímání a krásného článku. Ovšem dovoluji si podotknout, že každý z nás je strůjcem svého štěstí a proto musí být zodpovědný za své činy a chovat se ke svým bližním stejně dobře během jejich aktivního života. To si musíme každý z nás uvědomit i v prostých obyčejných chvílích našeho života.Vy jistě nemusíte mít obavy o svůj důstojný odchod, až příde ta smutná, ale naprosto spravedlivá chvíle pro nás pro každého.

Až to vhání slzy do očí.

S mou maminkou jsem byl až do konce, doma. Nelituji. Jen doufám, že někdy někdo bude i se mnou.

Vaše články mám rád. Pište.

Re: Až to vhání slzy do očí.

jojo...při čtení jsem si vzpomněla na všechny blízké, které už nemám...S nikým z nich jsem neměla možnost se osobně rozloučit...slzička ukápla...

Diky ! Snad EU neznormuje i umírání

v rámci nějaký thanatologický legistativy

To by tak hrálo,

aby si každý umíral, jak ho napadne! S tím bude brzo konec. Zuřivý propagátor euthanasie doktor Boris Šťastný jako budoucí ministr zdravotnictví udělá i v této oblasti konečně pořádek.

Re: To by tak hrálo,

ten žid  Štastný - to je opravdu naprostá šílenost, souhlasím

Karma

Souhlasím s tím, že pokud je to jenom trochu možné, tak by lidé měli umírat doma, či za asistence svých blízkých

Re: Karma

Vím, že je to nevhodné, ale jak jsem si přečetl vaše: "...či za asistence svých blízkých..." tak mne okamžitě napadlo:

„Já si to představuji tak, že tiše zhasnete obklopen svými příbuznými, z nich každý bude do vás něčím tvrdým mlátit, protože vy byste jinak vůbec neumřel.“

Zdeněk Jirotka: Staurnin

Také mám zkušenost

s domácí hospicovou péčí, v Praze. Musím říct, že člověk jen párkrát za život (jestli vůbec) potká lidi, před kterými má chuť s opravdovou pokorou smeknout, a sestry a lékařky z tohoto hospice mezi ně stoprocentně patří.

Děkuji za článek, moc.

karma

..slova jsou zbytečná ... díky ....

Re: karma

přidávám se...............

umírání je důležitá součást lidského života,

a proto by v něm neměl být člověk sám. I pro pozůstalé je  důležitý pocit, že svou přítomností pomohli milovanému přejít na druhý břeh. Kdo tomu brání, je morální debil - promiňte. Píši to jako matka, která prožila umírání svého třináctiletého syna.

Re: umírání je důležitá součást lidského života,

přijměte moji upřímnou soustrast

Sice smutne, ale

dobre napsano. Dekuji

strašný příběh o tom Ondráškovi.

Doufám, že to byla jen špatná shoda okolností.

Taky máme malého Ondráška, tak mě to nějak vzalo, podívám se na činnost toho hospicu.

Re: strašný příběh o tom Ondráškovi.

Taky mi to přijde otřesný.Ten lékař by měl okamžitě skončit s prací kterou dělá.Práce lékaře není jen o tom někomu vytrhnout zub či odoperovat koleno.Je to hodně o lidskosti a o citlivém přístupu k člověku.A tady lékař fatálně selhal

Re: strašný příběh o tom Ondráškovi.

Já bych lékaře neodsuzoval. Byl formován dobou, kdy se pacient často stával jen číslem, kusem a podobně. V té době u nás nebylo zvykem nechávat příbuzné u nemocného mimo návštěvní dobu.

Dnes už je to lepší.

Re: strašný příběh o tom Ondráškovi.

Ne, neodsuzuju je. Nebyli jsme u toho, neznáme všechny podrobnosti a důvody konání. A máte pravdu, dříve to bylo se vztahem k pacientům horší a navíc lékaři si musí od pacientů a jejich trápení držet odstup i dnes, jinak by tu profesi nemohli vykonávat.

Re: strašný příběh o tom Ondráškovi.

Re: strašný příběh o tom Ondráškovi.

Je to hrůza.

.

vaše blogy mají smysl - díky

V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

.....a umírala obklopena svými nejbližšími i přesto,že umírala v nemocnici.Je to hodně o přístupu konkrétních lidí.Pro mámu jsme chtěli nejlepší péči a byli jsme si vědomi toho,že zbavit utrpení bychom jí doma nemohli.Nemáme zkušenosti s opatrováním a ani zdravotní odborné vzdělání.Zajistili jsme jí proto samostatný pokoj v nemocnici s nepřetržitým dozorem nemocničního personálu.Denně po dobu čtrnácti dnů co byla hospitalizována jsme se u mamky střídali a takřka nepřetržitě u ní byl někdo z nejbližších .Měla na pokoji vše co měla doma ráda,tedy květiny,obrázky na stěně a ložní prádlo.

Hospic jsme odmítli z důvodu velké vzdálenosti od bydliště.Nemocnici jsme měli všichni příbuzní v blízkosti bydliště a tak jsme mohli být s mamkou denně v kontaktu.Poslední tři dny (a noci) jsme u ní trávili každou volnou chvilku a matka zemřela ve chvíli,kdy jí brácha držel za ruku a my ostatní seděli opodál.

Za určitých podmínek nemusí být ani umírání v nemocnici utrpením.Něco to ovšem stojí.

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

Bohužel ne vše z toho co popisuju se dá zařídit legálně a tak jsme na to museli přes úplatky.Každopádně nelituju a udělal bych to kdykoli znovu,pokud by mi umíral někdo z blízkých.PS: úmyslně nenapíšu jméno nemocnice,nebot nechci aby měla problémy.Každopádně personál i služby byly prvotřídní a patří jim alespon touto cestou nás dík za to,že se o mamku starali perfektně.Oni,pokud to budou číst se v příběhu poznají a tak budou vědět koho se to týká

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

oprava nadpisu

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

nebyls náhodou proti poplatkům?

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

Tak to si mě s někým pleteš - nebyl.Jen jsem chtěl poplatky poněkud upravit.Pro zdravou populaci v produktivním věku 100 kč za návštěvu u lékaře a dětem a důchodcům nad šedesát pět let poplatky zrušit.Stejně tak zrušit poplatky za položku na receptu.

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

proč zrušit? Havel na to nemá?

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

Co do toho motáš Havla?

Re: V únoru letošního roku mi zemřela moje maminka na rakovinu

proč by to měl mít zadara? Nebo Klaus?

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

Je to fajn, že jsou i takové nemocnice. Dnes už se lékaři na podobné prosby dívají většinou smířlivěji. A tak, pokud rodina drží pohromadě, vždy se nějaká cestička najde.

Díky za Vaše slova, která mohou inspirovat další, kteří jsou v podobné situaci, jako jste byl Vy s Vaší rodinou.

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

Jen je smutné,že se nedá jako nadstandard zaplatit více věcí.Třeba s nastěhováním mamčíných oblíbených věcí do nemocnice byl trochu problém.Zprvu moc nechtěli povolit její vlastní deky,polštáře a ložní prádlo.Ale povedlo se.

Každopádně máme vnitřní klid,že jsme pro mamku udělali v posledních chvílích to nejlepší

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

Mě při jiné příležitosti, tedy při narození dítěte, zarazilo, že jsem ho nemohla obléknout do vlastního oblečení, ale musela používat nemocniční. Ale určitě to mělo nějaký smysl, třeba při práci sester a hygieně dětí.

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

to je od Vás pěkný

pro mě

je paní Andrea  naprosto přesným vysvětlením, co je to konat Boží dílo. Všechny řeči o pomoci potřebným atd., jsou směšné a trapné ve srovnání s tím, co dělá ona - skromně a obětavě. 

Re: pro mě

Já to vidím stejně a tímto článkem jsem jí chtěl skromně poděkovat.

Karma:)

karma

Děkuji

Umírá mi žena a z domu ji za žádnou cenu nedám.

Dalších slov netřeba

Děkuji za tento článek.

Mně zatím ještě nikdo z blízkých neumřel v nemocnici. Všichni umřeli doma. Oba dědečkové, obě babičky, tety i strýcové i můj vlastní táta.

Umírání v nemocniční osamělosti je hrozné.

Tady myslím pramení většina těch požadavků na zavedení euthanasie.

Re: Děkuji za tento článek.

Myslím, že volání po eutanazii pramení zejména ze strachu z bolesti. A dokud bude "prevence proti vzniku závislosti" (jakoby na tom v posledních týdnech života záleželo!) důležitější, než úleva nemocnému od bolesti, nic se na tom nezmění :-(

Re: Děkuji za tento článek.

za ten boj se závislostí