Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

marka40

19. 7. 2010 7:47
Velice

silný příběh. Bez odpouštění se nedá žít. Já bych ale v takovéto situaci nenašla sílu tu ruku podat.................

0 0
možnosti

Vikina

18. 7. 2010 4:10
Dnes musím souhlasit,

Vlasťo, byť se skřípěním zubů. Jen se krapet podivuji, kde je najednou celý ten houf Tvých věrných paní a dívek, co Tě tak móc obdivují 8-o. Že by dámám odpouštění moc nevonělo? :-P

0 0
možnosti

vaťák

18. 7. 2010 8:14
Re: Dnes musím souhlasit,

Každý den nemůže být posvícení.

A myslím, že s odpuštěním máme problémy bez ohledu na to, zda jsme muži nebo ženy. Ale stojí za to se tomuto umění učit.

0 0
možnosti

iluminat

18. 7. 2010 2:35
dobre - odpustila mu, ale bylo to nelidske zvire

potrestano? Ve vezeni mel rozjimat nad odpustenim, ona mohla, zakon nesmi. To by byl chaos.

0 0
možnosti

ladyevil_cz

17. 7. 2010 22:28
Jsou křivdy...

..které odpouštím...a křivdy, které na čas zapomínám...ale neodpouštím;-)

0 0
možnosti

kacinecka

17. 7. 2010 19:29
Nerozumím tomu

a nevím, jestli tomu vůbec kdy chci rozumět. Tohle není zákon přírody, to není to, co vám umožní přežít. Ublíží-li někdo mně nebo mé rodině, musí zkusit stejně. Ukradne-li, nechť je okraden, poníží-li, nechť je ponížen, znásilní-li, nechť je znásilněn, zabije-li, nechť je zabit, samozřejmě. Důvod je jednoduchý: Vidím-li zlo v jeho záměru, zištnost jeho jednání, potom si nezaslouží odpuštění. Naopak, zaslouží si pohrdání, lítost, vztek a veškerou spravedlivou zlobu oběti. Nebo snad bude beránek milovat vlčí zuby, které ho rvou na kusy? Odpustí jim? Jsme součástí přírody, bez ohledu na to, v jakém jsme vývojovém stádiu. Přírodní zákony pro nás stále platí a vždy platit budou.

0 0
možnosti

kaktusak

17. 7. 2010 23:42
Re: Nerozumím tomu

Odpouštění je výsledkem evoluce, takže na něm asi něco bude, je to přírodní zákon.

0 0
možnosti

vaťák

17. 7. 2010 16:44
Odpuštění - krok ke smířemí

Zdravím všechny diskutující. Byl jsem na cestě, takže jsem se k internetu dostal až teď.

Odpuštění vnímám jako první krok ke smíření. Odpustit mohu i tomu, kdo o mé odpuštění nestojí. Odpouštím kvůli sobě, abych se mi vrátil vnitřní klid a neužíraly mne pocity křivdy...

Když ten druhý o mé odpuštění stojí, pak může dojít i k vzájemnému smíření a narovnání vztahu.

Také jsem se kdysi domníval, že mé odpuštění si zaslouží jen ten, kdo si je vědom své viny a teprve až mi to dá jasně najevo... Dnes vím, že je lepší začít s přípravou u sebe daleko dřív, než ten druhý přijde. Protože když přijde, já už jsem připraven vše v klidu probrat a nabídnout ruku ke smíření.

Pokud někomu vyhovuje čekání, až ten druhý vše uzná, je to jeho věc. Mně se ale více líbí ten způsob, který jsem popsal ve svém článku. Všem Vám přeji dostatek sil k odpouštění i ke smíření.

0 0
možnosti

Bobrufka

17. 7. 2010 18:03
Re: Odpuštění - krok ke smířemí

Já vám rozumím, jednou jsem to zkusila,  a i když si myslím, že jsem byla v právu, nabídla jsem ruku ke smíření první. Bohužel to nebylo přijato, tak jak bych si představovala a trpký pocit přetrvává.

0 0
možnosti

Satyriana

17. 7. 2010 14:57
Odpuštění

Odpuštění je proces, který stojí nějakou tu sílu. Bez něho je však znát, že člověk nese na ramenou tíhu. Dozvěděla jsem se o smrti člověka, který dělal zvěrstva a ublížil mé rodině. Osud nás srovnal, protože o té smrti jsem se jednou předtím vyjádřila, že bych ji nepřála nikomu. Kupodivu ve mně zbyla lítost nad tím, že snad kdyby věděl, že přesto všechno žijeme dobře, snad by se mu umíralo lehčeji. Nebo to snadnější nemělo být? Odpustila jsem a a od té doby se nezatěžuji nenávistí.

Co zvořu, zkouším napravit, abych neublížila. Kdo ublíží mně, ať se snaží sám. Odpustila jsem od té doby několikrát, ale vždycky právě po nějaké té katarzi dotyčných, po uznání chyby. Život je hned sluníčkovější.

0 0
možnosti

Vikina

18. 7. 2010 3:42
Re: Odpuštění

Saty V

0 0
možnosti

Bobrufka

17. 7. 2010 13:52
Je mi líto,

ale dokud ten co ublížil není schopen přijít a říct promiň/te, nedokážu odpustit, i když bych chtěla. Pořád ve mně je křivda.

0 0
možnosti

papaya.

17. 7. 2010 12:22
vidím to jinak

ta paní se smířila. S tím, že její sestra je již po smrti.... Je přesvědčena o tom, že onoho dozorce potrestá až jakási vyšší moc, tedy bůh. A ona, že je povinna mu odpustit, aby se na ni samotnou bůh nehněval. Tak ji to v náboženství učili.

Ale to nelze.....Ten dozorce měl být po právu odsouzen.Nyní a zde. Nejsem přiznivcem biblického - kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem. Je třeba mít svoji sebeúctu. To  přece neznamená prahnutí po pomstě, pouze po spravedlnosti.

0 0
možnosti

Vikina

18. 7. 2010 16:24
Re: vidím to jinak

Tak jo, Pájo, já tI teda odpouštím :-)! Fšecko :-P!!

0 0
možnosti

sir Humphrey 001

17. 7. 2010 10:17
NE - bohužel

0 0
možnosti
  • Počet článků 3333
  • Celková karma 30,52
  • Průměrná čtenost 785x
Jsem spokojený důchodce, který má právo na svůj subjektivní názor i na pohled na svět.
Mám rád diskuze, ve kterých se dovím něco nového. Pochopím ale i ty, kteří si jen potřebují schladit žáhu. Pokud jim to pomůže jako terapie nebo detox, má to smysl.
Jsem jen člověk s právem zmýlit se, protože neomylný je prý jen Bůh.