nepotřebuju ji..postarat se o sebe umím,

ale potřebuju ji,jako moji jistotu,že se jí můžu i ve svejch 42 letech schoulit do klína a nechat se pohladit po vlasech...protože u ní,je bezpečno a krásně a pak,nikdo jinej,Vás tak nepohladí....

Re: nepotřebuju ji..postarat se o sebe umím,

Jo, jo...

Karma

Brečím, dávám karmu a jdu zavolat mojí mámě. Přeju vám hodně šasu, který ještě prožijete se svou maminkou.

Re: Karma

Tak to je ta nejlepší reakce na to, co jsem psal.

Článek,který bere za srdce!

Re: Článek,který bere za srdce!

Děkuji.

moc pekne napsanej clanek!

drzim palce

Re: moc pekne napsanej clanek!

Děkuji.

Smutný.

A týká se to nás všech, bohužel.

Re: Smutný.

Je to tak. Ještě že na to nebýváme sami.

bez komentáře

Re: bez komentáře

Díky.

Hezky clanek.

Dik za nej!

Re: Hezky clanek.

Díky a přeji krásný celý den.

Díky

za hezký článek.Přesně chápu Vaše pocity.Téměř 15 let se starám o maminku,která je po mozkové příhodě ochrnutá,takže je absolutně nepohyblivá a ve všem odkázaná na naši pomoc.Hlava ji však slouží ,vše si pamatuje,sleduje televizi,čte noviny a zajímá se o dění kolem sebe.Přes její postižení se spolu hodně nasmějeme,a já jsem moc ráda,že je tu ještě s námi.Letos oslavila 91 narozeniny.Každý den ji říkám,jak ji mám ráda a bojím se chvíle,až tu nebude.Ale i to patří k životu.

Re: Díky

Patří Vám můj obdiv.

S manželkou si občas klademe otázku, jak bychom něco podobného zvládli. Ale věříme, že pokud se něco podobného stane, láska nám dá vše, co k tomu budeme potřebovat.

Chtela bych vratit cas

teprve kdyz mi odesla babicka jsem si uvedomila jak mi silene chybi , vratit cas  a rici ji jak ji mam rada a jak hluboce si ji vazim ! cas ale  nejde vratit

Dekuji Vam za krasny clanek .....

Re: Chtela bych vratit cas

Máte pravdu. Ztráty blízkým nás zase učí víc si vážit těch, které máme a nebrat vše jako samozřejmost.

Já to mám už dvakrát za sebou

Mám ještě navíc zkušenost, když moje rodina stále nade mnou a doktor jim oznámil, že se mají připravit na nejhorší. Sestra i manžel se nabízeli, že budou dárci orgánů, ale doktor jim řekl, že to nejde, že se jedná o selhání ledvin, slinivky i jater a takovou transplantaci provést nelze. Sestra ho uprosili, aby ještě zkusili jednou vyměnit krev. Pak mě uvedli do umělého spánku, abych o ničem nevěděla. Devět dní jsem byla mimo a pak ucítila, jak mi sestra hladí ruku a něco říká. Potom se ke mně naklonil manžel a ptal se zda ho poznávám, protože doktor jim řekl, že můžu mít poškozený mozek. Čert to vem, já se z toho dostala a jsem šťastná, že žiji v takové rodině. Jinak vám za ten blog moc děkuji, vím co cítíte.

Re: Já to mám už dvakrát za sebou

Nechcete o tom napsat víc? Určitě by to nezajímalo jen mne. Takové příklady potřebujeme všichni, protože něco podobného může potkat každého z nás. 

Když tak mi napište na mail.

Ať Vám zdraví ještě dlouho slouží a rodina funguje tak skvěle, jako doposud.