Super

Text plný lásky.

Re: Super

Děkuji.

Taky

to v poslední době řeším. Před pár 10 lety jsme se s rodiči nepohodli a vrátili s ek sobě před rokem. Vratili ve smyslu komunikace . Těch 9 let je strašně moc. Moje rodiče mají přes 60 a já už si těžko můžu říkat, že máme před sebou ještě 30 let. Bojím se moc toho momentu až začnou odcházet

Re: Taky

Tak to je skvělé. Není snadné po létech řešit takovou situaci. Blahopřeji, že se Vám to povedlo.

Znám mnoho případů, kdy rodinu nedá dohromady ani těžká nemoc.

Díky technice se s manželkou být v kontaktu s rodiči každý den a vnímám, jak jim tento zájem dává každý den nový elán do života. Tak vydržte. Stojí to za to.

Neumím

a ani si nechci představit jaké to bude, až tu moji a moji druzí (manželky) rodiče nebudou. Zase na druhou stranu život je permanentní umírání.

Re: Neumím

Ano, se smrtí musíme počítat a jak nám odcházejí naši blízcí, tak si začínáme připouštět možnost i té vlastní.

Přesto je smrt něco, bez čeho bychom se rádi obešli, jako bez bolesti a dalších projevů zla v našem životě.

Moc hezké !!

děkujijak hezkéčlověk se hned chová ke svým blízkým lépeNerozčilují ho

malichernosti, neřeší vše, žije přítomností.

Re: Moc hezké !!

Souhlasim moc pekne napsane od cloveka, ktery byl vychovavan s laskou a ted ji chce vratit

Preju panu Vlastikovi, aby jeho maminka zila co nejdele a aby i on se dockal od svych deti lasky

karma+

Hezké vyznání rodičům, hezké a pravdivé

Z naší velké rodiny jsme zbyli už jen já a sestra. Každá tedy máme svou rodinu, ale z té původní už zbyly jen vzpomínky

Naštěstí hezké

Re: karma+

Děkuji.

Pěkné,

ale smutné. Moji rodiče jsou zatím "mladí" a zdraví. I já jim samozřejmě (řekla bych že i sobecky) přeji dlouhý život. Ale zase ne za cenu toho, aby z nich byli třeba posledních pět let života tzv. "ležáci", jak to u mnohých 90letých vidím. To už pak pro toho člověka ani není život, ale už jen utrpení.

Re: Pěkné,

Ano, přál bych rodičům, aby jejich odchod jednou přišel bez dlouhých nesnesitelných bolestí. Snad jim to Bůh dál.

A kdyby náhodou ne, tak věřím, že je v tom nenecháme samotné.

Díky

Moje máma odešla před šesti lety ve dvaačtyřiceti, a tak, jako Tangua, i my jsme si říkali, že smrt je vysvobozením, bez ohledu na bolest, kterou způsobí. Bojím se, kdo bude další a jak to bude probíhat, ale je to součást života. Díky za hezký článek...

Re: Díky

To, co píšete je smutné, ale pravdivé. Jsou situace, kdy je smrt vysvobozením. Přeji Vám, aby se Vám a Vaší rodině vyhýbala do té chvíle, kdy ji zase budete umět unést.

Strach ze smrti

nám často kazí radost z toho, že tu naši blízcí s námi ještě jsou.

Nebojme se neodvratných dějů a užívejme si co nejvíc přítomnosti milovaných.

Re: Strach ze smrti

Myslím, že strach je lidský. A někdy už jenom to, že si o něm popovídáme s někým jiným, pomůže, abychom před sebou neviděli jen černou tmu, ale i všechno světlo, které do našich životů přinášejí další lidé, kteří zůstávají, když nás někdo z nejbližších opustil.

Moc pěkný článek

Jste však na tom ještě dobře, že věříte v uzdravení a přejete mamince ještě dlouhý život. Moje maminka zemřela v bolestech a utrpení a bylo hrozné, když jsme si s bratrem říkali, že jí tu smrt, kterou si sama přála, přejeme též. Je to hrozný pocit. To jsou asi chvíle, kdy si člověk uvědomí jistou "universalitu bytí" a je v mysli blíže k Bohu.

Re: Moc pěkný článek

Něco podobného jsme v naší rodině prožívali, když jsme skoro rok sledovali marný zápas nejstaršího bratra s nádorem.

V té chvíli bylo fajn, že nás na tu bolest bylo více a tak jsme se o ni mohli podělit.

Je dobře, že máte bratra, se kterým si ve chvílích, kdy znova dolehne stesk po mamince, můžete poplakat jeden druhému na rameni.

...jak vám rozumím

mí rodiče odešli v 58 a 66 letech (maminka před 3 měsíci),manželovo rodiče ťukají na osmdesátiny....držme jim palce...

Re: ...jak vám rozumím