Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Z pohledu sekularistů, kteří studují Starý a Nový Zákon jako literární tvorbu je tento verš (8:22 Matouše, 9:60 Lukáše) velmi zajímavý. Zde Ježíš nabádá, ostře a bezpodmíněčně, volbu mezi společenskou povinností a učednictvím. Pro pozdější věřící křesťany, kteří vědí kdo Ježíš byl a je, ona volba je víceméně vsugerována. Je to zkouška víry čtenáře. Ovšem to je jiný Sitz im Leben než v danné situaci kde Ježíš požaduje rozchod svého prospektivního vyznavače s vlastní (židovskou) společností, která by mu samozřejmě neodpustila minimum filiální piety, do které patří pochování svého rodiče. Jak vysvětlit Ježíšův spěch? A proč ten posměch ? (ve větě "mrtví" kteří pochovávají mrtvé, je židovský soudobý idiom pro deprese, malou oduševnělost atp). A proč požadovat aby učedníci nenáviděli své rodiče, své sourozence i děti, jako podmínku vstupu mezi věřící (Lukáše 14:26) ? Uvažuje-li člověk o takových věcech z pohledu doby, pak se nám jeví ranné křestˇanství v opravdu záhadných obrysech.

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS