Ahoj, díky za zprávu. Někteří neodešli jako on, ale jiní byli "odejíti" nuceně, to je i můj případ, na hlavní straně mě už neuvidíte. Dostal jsem červenou "kartu". Jen zatím nevím jestli navždy, zatím to neřeším.

Dík za informaci!

Tak to je moc smutná zpráva...

Takové texty čtu s velkým smutkem.

Škoda. Byla to v zásadě čistá duše.

Pane Fürste, jste příkladem úcty, velice si toho vážím a děkuji za Vaši vzpomínku na kolegu blogera. Myslím, že byl poctivý ve svém přemýšlení a psaní...

Ať pan Lubomír Vít spočine v náručí milosrdného nebeského Otce.

Ano i bloggeři umírají, to je život.

Pěkné od vás mír a moudrost každému, díky.

Vlastimile, díky Vám za tento článek s oznámení o úmrtí jednoho našeho kolegy blogera.

Jsem tolerantní agnostik. V Boha dle žádného z náboženství nevěřím, ani jej nevylučuji, i když by mne jeho existence hodně překvapila. Pan Lubomír Vít byl křesťan, asi téměř doslova věřící v Bibli. Jeho názory jsem nesdílel, ale toleroval jsem je. Nemám nic proti věřícím, pokud svou vírou jiným lidem neškodí a takový pan Vít nebyl. V blozích a diskusích se choval slušně, sděloval své názory a nikoho nenapadal.

Myslím si, že pan Lubomír Vít byl zajímavým zpestřením zdejších blogů a diskusích pod nimi. Čest jeho památce!

Mimochodem, ten Váš blog, ve které jste napsal:

Bože, dej mi klid. Nauč mne přijímat to, co změnit nemohu. Dej mi odvahu měnit to, co měnit mohu. Prosím Tě o moudrost, abych dokázal jedno od druhého rozpoznat. Amen.“

Zdroj: https://vlastikfurst.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669035

se mi moc líbil. Jen bych upravil jednu větu na ... dej mi odvahu a sílu ....

Jen jedna věcná připomínka: upřímná soustrast se nepřeje, ale projevuje.