Také se připojuji: . Bylo to ranní slovo naděje.

Snad první žalm, který mě při mém obrácení v 80. letech oslovil. V ekumenickém překladu je trochu stručnější ( je dobře, že si můžeme vybírat z více překladů. Tak vyniknou různé aspekty a důrazy Slova ):

v.6 " ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mne podepírá ". Při usínání začala má mysl zpracovávat různé podněty, co jsem zrovna studoval a otázky, co přinesou další dni. Ta jistota Boží podpory způsobila, že od té doby až dodnes nemám s usínáním potíže.

v. 9 " V Hospodinu je spása, s Tvým lidem tvoje požehnání " Každý, kdo se upřímně obrátí o pomoc k Hospodinu, dostává odpověď. Třebas ne tak rychlou a takovou, jak by si představoval. Ale Bůh ho vede cestou ke spáse - pravdivému, smysluplnému životu. To člověk může zažít zcela sám, jako jedinec. Vyšší stupeň, Boží požehnání, se dostaví až ve vztahu s dalšími křesťany. I když to není jednoduché. Pořád jsme ta banda hříšníků, zachráněná z milosti

Dal jsem Ti karmu, Vlastimile, protože to cítím podobně. Občas mne udiví, že to tak necítí někteří kněží.

Je to velice pěkné, dobře zpracované téma. Promlouvá k mému srdci.

A má silný vztah také k dnešku a k situacím, které prožíváme. Neříkám to nějak teoreticky, je to doopravdy tak, je to součást našeho života.