Hezké čtení!

Přesvědčení, že Bůh je přítomný v každém z nás od narození až do smrti, mne provází celý život. Takže nesouhlasím s názorem, že nás může Bůh opustit a pochybnosti věřícího o přítomnosti Boha v něm, tedy dojem, že ho v jisté životní etapě Bůh opustil, vyjadřuje především jeho pochybnosti o sobě samém, nikoliv objektivní skutečnost.

Jsem věřící křesťan bez církevní příslušnosti a Bibli považuji za knihu plnou mouder a návodů pro spokojený život, ale nikoliv za knihu, kterou bych měl považovat za "svatou". A dodávám, že kdo ji nečetl, nikoliv jen jednou nebo ji přečetl jen povrchně a bez začlenění do kontextu doby, kdy příběhy v ní popsané se udály, nemůže sebe sama považovat za vzdělaného člověka.

PS. Děda,náboženským přesvědčením protestant , mi kdysi řekl: " Hřích ze sebe může smýt každý jen tak, že ho dobrými činy odčiní. Počítat s tím, že ze mne hřích sejme Bůh, není dobrým návodem pro život. Jen když svůj hřích člověk odčiní sám, může počítat že mu druzí odpustí". Což považuji za velmi moudrou radu do života.