Nepovídej! Fakt?

            "Něco ti prozradím, ale musíš mi slíbit, že to nikomu nepovíš! Je to tajemství!" Tuto větu jsem slyšel mnohokrát. Dříve ve mně probouzela zvědavost, dnes jsem raději, když se s ní nesetkám.

            Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. (Exodus 20,16)
            Znáte někoho, kdo nikdy nikomu neublížil ani slovem? Slyšel jsem anekdotu o tom, jak k nebeské bráně přišel zástup lidí, kteří chtěli vstoupit do Božího království. Petr postupně připomíná jednotlivé body Desatera: "Pokud jste proti tomuto přikázání nezhřešili, můžete zůstat. Pokud ano, odejděte!" Po každém bodu se vždy část zástupu obrátila a odešla. Petr došel až k devátému a když ho přečetl, odchází všichni až na jednu ženu. Petr na ně volá: "A tu hluchou vezměte s sebou!"

            Není snadné udržet jazyk na uzdě. Jakub ve svém dopise křesťanům píše, že "jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí." (Jakub 3,8) Izraelský král David dobře ví, jak snadné je hřešit jazykem. Prosí proto Boha: "Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku." (Žalm 141,3)

            V mládí mne přitahovaly informace o druhých, které zaváněly senzací nebo tajemstvím. Dnes jsem raději, když mne takové zprávy míjí. Ono totiž není snadné udržet jazyk za zuby, když víte něco, o čem druzí nemají ani tušení, něco, co by si jistě rádi poslechli všichni až na toho, koho se to týká.

            Lidová moudrost říká: "Co nevíš, nepovíš!" A protože nechci šířit drby, tak ani nemám zájem je poslouchat.

Bože, prosím, hlídej i můj jazyk! Nechci jím nikomu ublížit.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Je to tvoje?